Marnost nad marnost

Každý dům má svou paměť. Jeho zdi do sebe vstřebávají dobré i zlé. Ten, do kterého jsem se před 10 roky nastěhovala byl smutný. Tak to říkali lidé, kteří chodili okolo.
Žil zde osamělý starší muž, který v kuchyni zemřel a našli ho až za 3 dny.Umínila jsem si sama sobě, že sem přenesu lásku, kterou v sobě mám zvelebím dům i okolí.
Jako první jsem vysázela muškáty a dala je na okna. Šla kolem sousedka a říkala mi, ten dům žije.Je veselý, usmívá se prostřednicvým květin.
Zryla jsem záhon před domem na ulici a také osázela. Mojí celoživotní láskou jsou jiřiny. Ta různost barev na podzim je okouzlující a žádná paleta barev nemůže vystihnout jejich krásu.
Jenže lidé si spletli záhon na ulici se samoobsluhou. Proč by si chodili kupovat květiny, když si je mohou u mě nakrást.Stejné to bylo s oplégry muškátu Stále je ulamovali, až mi na oknech zbyly jen ohlozky.
Radují se pouze z kětin na dvoře.Ty na oknech a před domem jsem zrušila.

Jen lítost mě nikdy neopouští. Na okna patří květiny, aby dům zůstal živý.