Neutíká
zase jedna pravěká,tak asi z někde z křídy,ale taky platná...dlouhá,předlouhá,širokoúhlá...
» autorka: zvířenka |
Přišel mě navštívit Život.
Sám.
To on vždycky tak.
Nezván a Sám
přisedl na mou pelest
nahlížel za můj paraván
a já se tajně rděla
ovoněn kouřem
jak komínem se za mnou dral
stopy sazí na pokrývce
myšlenek bouře
na mé snění zaklepal,
laskavý i přísný
křís‘ mi
do hromádky
uschlého jehličí
a má pochodeň
vmžiku vzplála
(„Proč bych se ho bála?
Tolika odstínů,
prehršle chutí,
k čemů smyslů tolik,
když většina z nich spí?
Smysly potřebují rozbřesk
pnutí
a vzlet...
nač marnit hladověním
několik stovek let,
jak snadné je
rozhodnutí...“)
***
Odkudsi sneslo se
tisíce ptačích pírek..
Na Tanec v oblacích
jsou křídla nezbytně nutná
Neodolávám neochutnat
:
:
:
Dlouhý let nad hladinou
moře Času
a přistání na vyhřátém
písečném břehu
pár rozpačitých úsměvů
pak v oku blesk
a v dějinách písku
strhla se největší vřava
provolávám sláva
a bujaře si na celý svět
mezizubím skřípu,
vášnivá bitka
bez otrávených šípů
bez krve
koňského ržání,
pouze k pousmání
***
Přesili jsme spoustu písku
v několika hodinách
až pak písek ztratil váhu
zvolna proměnil se v prach
spojité nádoby se rozevřely
a my
tuláci prachem cest posedlí
s věčností hvězd na řasách
pomalu zmlkali
Zůstal mi jen ON
Sám a Jediný.
Odložil křídla
do dlaně nekonečné vteřiny
a lačně čekal
na mé obnažení
Jak se okolnosti mění
tatam je mé rdění:
čím víc svou duši
před Ním svlíkám
Tím víc mi můj život neutíká
Sám.
To on vždycky tak.
Nezván a Sám
přisedl na mou pelest
nahlížel za můj paraván
a já se tajně rděla
ovoněn kouřem
jak komínem se za mnou dral
stopy sazí na pokrývce
myšlenek bouře
na mé snění zaklepal,
laskavý i přísný
křís‘ mi
do hromádky
uschlého jehličí
a má pochodeň
vmžiku vzplála
(„Proč bych se ho bála?
Tolika odstínů,
prehršle chutí,
k čemů smyslů tolik,
když většina z nich spí?
Smysly potřebují rozbřesk
pnutí
a vzlet...
nač marnit hladověním
několik stovek let,
jak snadné je
rozhodnutí...“)
***
Odkudsi sneslo se
tisíce ptačích pírek..
Na Tanec v oblacích
jsou křídla nezbytně nutná
Neodolávám neochutnat
:
:
:
Dlouhý let nad hladinou
moře Času
a přistání na vyhřátém
písečném břehu
pár rozpačitých úsměvů
pak v oku blesk
a v dějinách písku
strhla se největší vřava
provolávám sláva
a bujaře si na celý svět
mezizubím skřípu,
vášnivá bitka
bez otrávených šípů
bez krve
koňského ržání,
pouze k pousmání
***
Přesili jsme spoustu písku
v několika hodinách
až pak písek ztratil váhu
zvolna proměnil se v prach
spojité nádoby se rozevřely
a my
tuláci prachem cest posedlí
s věčností hvězd na řasách
pomalu zmlkali
Zůstal mi jen ON
Sám a Jediný.
Odložil křídla
do dlaně nekonečné vteřiny
a lačně čekal
na mé obnažení
Jak se okolnosti mění
tatam je mé rdění:
čím víc svou duši
před Ním svlíkám
Tím víc mi můj život neutíká
Tipů: 37
» 12.10.12
» komentářů: 21
» čteno: 961(27)
» posláno: 0
» nahlásit
» 12.10.2012 - 20:02
Nejspíš bych v ní snesla méně mimoslovního vyjádření (co se všelijakých znaků a mezer týče), jinak nemám co vytknout. I když vlastně ona to není výtka, nýbrž poklona, protože ta slova mluví za vše a ničeho navíc jim netřeba. Příjemně jsem si početla... A teď ještě jednou :-)
» 12.10.2012 - 20:10
Ziriant: Jsem poctěna.
A ty mezery a hvězdičky?...kdybys věděla,kolik jich tam bylo před uveřejněním:-))! ale máš pravdu, neumím to tam nedat,mně to prostě nedá,vždycky si na sebe ušiju nějakej příběh a pak nevím jak to diakriticky(to je dieta pro kritiky,víš?) ochudit či obohatit...
A ty mezery a hvězdičky?...kdybys věděla,kolik jich tam bylo před uveřejněním:-))! ale máš pravdu, neumím to tam nedat,mně to prostě nedá,vždycky si na sebe ušiju nějakej příběh a pak nevím jak to diakriticky(to je dieta pro kritiky,víš?) ochudit či obohatit...
» 12.10.2012 - 20:20
Hazentla
mě se to stává málokdy.. ale když jsem to četla, slyšela jsem, jak to někdo zpívá... to není báseň, to je šanson..nádhera :)
» 12.10.2012 - 20:27
Navštívil tě život. Přišel s Paní Můzou a s tou jste krásně jste pokecaly. Pouhé ST
» 13.10.2012 - 00:06
a to je dobře, nenechat si protéct život mezi prsty... koneckonců nic jiného ani nemáme..
» 13.10.2012 - 11:02
Život - a ten náš vlastní je tou největší inspirací... klaním se kráse Tvého díla!
» 13.10.2012 - 11:44
1
tak já zase přihodím jeden (neo)koment z období křídy...také stále platný...když čtu Tvá díla (zejména taková, jako je toto, jež se čte samo), mám tak ňák pocit, nejen že mi Život neutíká, ale že ho cítím peříčkově dopadat na každý mikromilimetr mého Bytí, mé duše a všeho Prostoru mezi tím, zkrátka že VÍC ŽIJU...
kuju pěkně:-)
kuju pěkně:-)
» 15.10.2012 - 12:31
paravan nahotu duše špatně skrývá,
zvlášť když na dlani srdce sve nosíš,
každý jsme jiný však touhy stejné,
každý své kotníky v hříchu chce smočit ...
zvlášť když na dlani srdce sve nosíš,
každý jsme jiný však touhy stejné,
každý své kotníky v hříchu chce smočit ...
» 22.10.2012 - 20:34
zelená víla: vavaoko: Liška76: labuť: churry: kasparoza: enigman:
Jsme v té nahotě všichni sami.
Před Ním a jeho přísnými zraky.
A napřaženou dlaní.
A s našpulenými rtíky. Taky.
Tak velké Díky.:-)
Jsme v té nahotě všichni sami.
Před Ním a jeho přísnými zraky.
A napřaženou dlaní.
A s našpulenými rtíky. Taky.
Tak velké Díky.:-)
» 22.01.2013 - 22:12
Ráda čtu Tvé básně. Je v nich život, láska, dobrota .....vše se navzájem protíná.ST
» 30.07.2013 - 21:08
Hazentla
Jakto, že to tipuju až teď, když už jsem to prokazatelně četla v říjnu? :)
» 31.07.2013 - 08:41
Hazentla: A seš si prokazatelně jistá,že jsi v říjnu byla prokazatelná??
Díky:-)))
Díky:-)))
» 01.08.2013 - 06:44
Ach život krásně všechno navlík a tvé rdění jak šaty z tebe stáhnul, tu lehce dotkl se tu polibek z dlaní jak kouzelník holubici povytáhnul ...
pěkné ...
pěkné ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Sobi blues | Následující: Brou