Jezabel

Mám tě tak strašně moc ráda.

Jsi mým stéblem
do řeky hozeným
Jak dýchat pod vodou
bez stébla?
Jsi mi vším.

annav: Já nejsem bez lásky. Jen ta láska je někdy moc daleko.

Krásné.

Veru: Děkuju ti

Špáďa: naprosto s tebou souhlasím a děkuji, ale tady nejde jen o stárnutí jako takové, spíš o to kdo jak vnímá čas. I stejně starý člověk může být o desítek let starší nebo mladší v tom samém okamžiku, psychicky. A může mu být 20 nebo třeba 70. Já to myslela tak, že je strašně těžké najít ten průsečík času dvou lidí, kdy cítí stejně. Protože když se bude čekat pro jednoho je už pozdě a druhý k tomu okamžiku ještě nedospěl a jak je to vlastně frustrující, protože není šance to nějak vědomě korigovat, jen se s tím smířit. A ten film, který je v té básni zmíněný to krásně ukazuje.

...opuštěné jako loďka bez rybáře...to je jako obraz

Nádherné.

Ty nepíšeš básně. Ty maluješ obrázky slovy.

Krásné. Děkuji

Řešením je kancelářský papír. První fungující v kopírce tak jak má. Druhý zaseknutý.

Nádherná lásko.

ttragelaf: Hezké. Jenom nějak nerozumím co to má společného s mojí básní. Asi jsem na to málo intelektuální.

Guanti Rosi: Není to osud. Ani nic tak poetického.
Nápověda: jedná se o věc, kterou denně používám v práci.

Paulmatthiole: Ano v tomto státě si velká část lidí myslí, že demokracie znamená, že se o ně bude někdo starat a oni si budou dělat co chtějí, že neexistují žádná pravidla...a bohužel státní aparát jim to umožňuje...je jednoduché ovládat závislou masu

Amelie M.: no on je to spíš takový výkřik než báseň...a s tím stádem máš pravdu....asi je stád víc....tohle co mám na mysli bys nechtěla potkat...protože jak se říká srážka s blbcem nejvíc bolí...

Adramelech: ..tahle básnička není politická....ano jsou výjimky a naštěstí i mezi lidmi které nikdo nezná...bohužel je takových lidí strašně málo k poměru lidí lhostejných

Viď. :-) Děkuju. Miluju Tě

Miluju tě

Moc děkuji.