Věštba

Za poslední stříbrný jsem koupil od cikánky,
několik slov o lásce a štěstí
a sníh ten blázen, padal na mé spánky,
odkrytou hlavu i všechny polní cesty.

Šeptala tiše, věštbu do mé dlaně
a já jsem znovu pocítil naději.
Že zas tě potkám tam, na opačné straně
ta její slova mne hřála v závěji.

Potom mi zmizela jak přízrak této noci,
mráz přítel objal mne v tom tichu podél cesty.
Sníh zvolna ustal, byl večer před Vánoci
a já se k ránu dočkal svého štěstí.