Války růží

Uvadla květina v hrubých prstech muže,
ráno je daleko a venku chladná noc.
Život je zmar jen křehká bílá růže
a nikdo nekřičí nevolá o pomoc.

Pár lístků dopadlo na podlahu z hlíny
v domku za městem kde dávno není nic.
Jen střípky vzpomínek pod silnou vrstvou špíny
a stopy na cestě pár hrobů u silnic.

Opřel se o zeď a myslel jenom na ni,
znovu se smrt, ta děvka zhlédla v mladém muži.
Čeká ho ráno a s ním i umírání,
je konec září čas mrtvých planých růží.