poustevník Jirka

To kouzelné slůvko ledy boří,
jen víc a houŠŤ v tom lidském moři... :o))

Velmi pěkné! :o))

Jak půvabné, když jasmín voní vesmírem,
v tom proSToru touhy nesmírném... :o))

I já dlouho bloudil, tulák a bloud,
než jsem směl u Tebe v náruči spočinout... :o))

Poutí lvice došla jsi až do mých lovišť. Od té chvíle Tě lovím moc rád a i Ty vypadáš spokojeně... :o))

Vyskoč už z pelíšku, narovnej brka,
Tvá pusa mlsná už svou kávu srká,
Tvá hlava v oblacích verše si skládá,
udělej si svůj den, jak ho máš ráda.

Tradičně pěkně jsem si početl :o))

Dneska se nedá už nikomu věřit... :o))

Povedla se, Květko! :o))

Pěkně umňoukaná! :o))

Martin: Nevím, jak to původně bylo, ale René mi mluví z duše. Je třeba hledat neomšelá slova, vracet se k dílu, hrát si s ním, upravovat... Teď je báseň velmi pěkná, hlavně ten závěr :o))

Dost se mi líbí, ale chybí mi informace, jakouže to pěje píseň ta černá dáma a jak může být informatika nudná? :o))

Tohle se mi doST líbí :o))

STíny života...

Krása oné hudby i zkratky veršů, co ji opěvují :o))

Krásná, jako plavení koně... :o))

Jo, za starých časů měl jsem více vlasů... :o))

Moc fajn :o))

Emilovi do rajónu můžeš vlézt zas příště,
jen co půjde s Madlou z banky k lesu na kluziště :o))

Z toho plyne poučení - miluj, když je vidět,
uvidíš pak krásy světa, jen se nesmíš stydět :o))

:o))