Bludný Holanďan

Jsem nejstarším
z bludných Holanďanů
brázdícím
plochy oceánu,
co v podpalubí
o samotě
píše své úvahy o životě.
S jistotou pevniny
kdesi v dáli
pohřbil jsem
všechny své ideály,
chvíli jsem král
a chvíli blázen,
v hadrech,
co poznaly lepší časy,
proplouvám po moři
křížem krážem
a hledám,
kdo moji duši spasí.

Jsem básníkem z lidu,
samozvaným,
v šuplíku
veršů pár nedopsaných
mám.
Některé temné,
jak černá křídla vran,
většina ale láskou kvete
jak drahokam
vsazený do poupěte
a v každém z nich
kus mého JÁ.
Pár krásných chvilek,
touha bytostná,
i smutky všedních dnů.
Tak už to chodí
u všech bludných básníků,
že prožitky své
zhmotní do veršů
a čekají na lepší časy ...