Nemohu Ti to dát
2012
» autor: Martin Kredba |
Nemohu ti to dát, ale budu po tom toužit,
aby tě vesmír políbil na červené tváře
a našel citadelu toho zakletí,
ty oči jak lastury v hloubce oceánu mě k sobě volají,
jsem noc, co chlípnými sny tě něžně obejme,
to klubko lnu, co si mě jak kočku podmaní…
...a to tíží, protože vím, co jen ty máš ráda,
však může mě hřát, že už to máme za sebou,
to setkání, tu vášeň, to stýskání, to nevědění proč…
…do toho někdo říznul a tvá slova odletěla,
jak kapka v rýze okapu,
která padá k zemi,
a pak se tam tiše vsaje,
jak déšť do bílé kůže hranostaje.
aby tě vesmír políbil na červené tváře
a našel citadelu toho zakletí,
ty oči jak lastury v hloubce oceánu mě k sobě volají,
jsem noc, co chlípnými sny tě něžně obejme,
to klubko lnu, co si mě jak kočku podmaní…
...a to tíží, protože vím, co jen ty máš ráda,
však může mě hřát, že už to máme za sebou,
to setkání, tu vášeň, to stýskání, to nevědění proč…
…do toho někdo říznul a tvá slova odletěla,
jak kapka v rýze okapu,
která padá k zemi,
a pak se tam tiše vsaje,
jak déšť do bílé kůže hranostaje.
Tipů: 16
» 02.02.12
» komentářů: 13
» čteno: 729(21)
» posláno: 0
» nahlásit
» 02.02.2012 - 23:13
jak kapka v rýze okapu,
která padá k zemi,
a pak se tam tiše vsaje,
jak déšť do bílé kůže hranostaje. ... tohle je nejlepší
napadá mě, že rýmy dát - rád, tváře - záře - páře, rád - hřát ... jsou více používané a básničku tak trochu umenšují. Ale je to jen můj soukromý názor, který nemusí být pravda.
Jinak Martine, piš a piš a neboj se už do hotové básně třeba znova zasáhnout, překopat ji.
Ať se ti daří!
která padá k zemi,
a pak se tam tiše vsaje,
jak déšť do bílé kůže hranostaje. ... tohle je nejlepší
napadá mě, že rýmy dát - rád, tváře - záře - páře, rád - hřát ... jsou více používané a básničku tak trochu umenšují. Ale je to jen můj soukromý názor, který nemusí být pravda.
Jinak Martine, piš a piš a neboj se už do hotové básně třeba znova zasáhnout, překopat ji.
Ať se ti daří!
» 02.02.2012 - 23:21
René Vulkán: Milý René, některé rýmy jsou vícemeně jen zdánlivé a vlastně omylem, protože tak šla myšlenka - například to dát - ptát i jiné..., není vždy mým cílem udělat rým, tak to nemám. Píši již velmi dlouhou dobou a neustále přijímám podněty zevnitř i zvenčí, někdy s texty ještě velmi rád pracuji. Také přeji, ať se daří, vše dobré a děkuji za kritiku : )...M.
» 03.02.2012 - 02:05
René Vulkán: Tak jsem s tím ještě pracoval, protože ty jednodušší rýmy - ač vlastně neumyslné, to opravdu trošku házely někam jinam...než to mělo a chtělo být směřováno....:- )
» 03.02.2012 - 10:21
Martin: Nevím, jak to původně bylo, ale René mi mluví z duše. Je třeba hledat neomšelá slova, vracet se k dílu, hrát si s ním, upravovat... Teď je báseň velmi pěkná, hlavně ten závěr :o))
» 03.02.2012 - 10:25
já bych ještě upravila slovosled na druhém řádku, tam mi připadá nepřirozený
a odstranila velká T když je to básníčka a ne dopis zdvořilý.. :o)
a odstranila velká T když je to básníčka a ne dopis zdvořilý.. :o)
» 03.02.2012 - 12:35
Děkuji všem za to, že čtete a pečujete o hodnotu napsaných slov a toho, jak verše působí : o)
» 03.02.2012 - 17:51
Báseň zapůsobila příjemným dojmem, fajn počtení při kávě, díky mladý muži.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Květy | Následující: Vítr z podzimu