jita.1965

Milý Radovane,
zrovna mám od brášky půjčenou knihu BRNO. Půjčuji si ji vždycky, když se mi zasteskne po dávných chvílích mého dětství, dobách, kdy ještě nezatížená odpovědnostmi dospělého člověka, mělo pro mně moje rodné město kouzla, která se mi hluboko vryla do srdce a zůstala tam napořád.
Ta kniha je tvořena způsobem fotodokumentace (fotografie jsou černobílé), rok vydání 1964, s průvodním slovem takových autorů jako je Ludvík Kundera a Jan Skácel.
Dovol mi, abych k Tvým nádherným veršům o městě mého srdce, citovala kousek z této zmíněné knihy:

Sníh sochy miluje a odpočívá na nich
bělostným peřím pádu.
Na hlavách světců,
na klopách generálů,
na ňadrech z bronzu nebo z pískovce,
tam všade postýlá si sníh.

Na starých náměstích, kde po půlnoci
už jenom vlastní srdce slyšíš bít,
na římském nose Karla z Žerotína,
všade kde anděl nad římsu se vzpíná,
na krásných torsech neroztává sníh.

Jan Skácel

Do čtrnáctky, nebo do patnáctky??? :-)))

Nejen za Wolfiho ST jak Brno!

Závěr parádní, o to víc, že od chlapa!
ST! :-)

Zase týden zmizel v prachu
pravdu díš, můj chytrý brachu,
do dalšího hledím směle
s láskou v roztouženém těle :o))

No, trošku jsem to odlehčila, hošku, ale Ty víš, že každý týden Tě miluji čím dál víc. I za to, jaký jsi moudrý a empatický člověk!

Ach jo, je to tak a je to smutné. Ještě, že mám krásné vzpomínky na svoje vánoce v dětství překrásné. Mám je tam někde v hlavě a hýčkám si je, jako v pokojíčku.
:o))

Básníku, Ty přeskakuješ, já chci ještě bílé vánoce :o))

Jo, na Svoboďáku se občas dějou věci... :o))

I mému muži dovoleno
zaplatit bylo vyšší taxu
při převazu o víkendu,
kdy plácli mu višňák na koleno :-))

ST!

Na listopad mám tolik vzpomínek,
má první svatba a zlatý prstýnek...
v dětství pak s prvními vločkami na Martina
a zpěvů adventních k nám přicházela zima.
Listopad.. věř mi, že ještě dnes
za bílé vánoce modlitbu posílám
do nebes.

ST!

I z blízké volby hlavy státu
cítím jen bezmocnost a zmar,
hledaje klid duše v destilátu,
tuším, že post získá Avatar...

ST!

To nespočítáš, macíčku :o))

Chichi :o))

V podzimních šeravách je ve Tvé teplé náruči nejkrásněji... :o))

Viz výše :o))))

Úchvatná!
ST!

Jiného? Ne již. V světě ráda
nikoho nemohu mít já.
Tak si to Prozřetelnost žádá,
tak chtějí nebesa: jsem Tvá.
Můj celý život mi Tě slíbil.
Tys musel, musel přijíti.
Tys ten, jenž Bohem seslán mi byl
až do hrobu mé chrániti.
Byls vidinou mých nočních snění,
již drahý mi, když nezřený.
Tvůj zrak mě mučil plameny.
Tvůj hlas zněl v touhy rozeznění -
a nebyl to jen sen - jak zvon!
Jen vstoupil jsi, už jsem Tě znala.
A ztrnula jsem. Tvář mi vzplála,
hlas nitra řekl mi: "Toť on!"

:-)

Opětuji polibek a jdu postavit na svařáček... :o))
ST!

Amen!
ST!

Opět překrásná poesie!
ST!