První sníh

Zežloutlý list, co dosud neopad
v parku na osamělém keři,
té představě se musím usmívat
jak jeví se mi právě za příšeří
Ten žlutý list, co dosud neopad

v příšeří za poprašku sněhu
tváří se jak nová, zlatá mince
co poslána je zrovna do oběhu
Chlad dere se do zvednutého límce
v příšeří za poprašku sněhu

S tou barvou se dětství rozvzpomíná
na poezii posledních dnů v roce,
dnes s pohárem vystačím si vína
či s vyšlapanou cestou při potoce
S tou barvou se mládí rozvzpomíná

na zlatý věk neskutečných lásek
na horké dlaně, polibky a snění,
stopy, vtisknuté sněhu na poprašek
Ne, nevstoupil dosud v zapomnění
ten zlatý věk neskutečných lásek

Tak v listopadu vítává mě sníh
vločkami na zežloutlém listu,
vzpomínky jiskrou zatřpytí se v nich
a s úsměvem, díky tomu místu
Tak v listopadu vítává mě sníh