V podzimních šeravách

V podzimních soumracích sklízím Tvé plody,
voňavá jablíčka s příslibem láskohraní,
svět kouzelných chvil v hádkách nám brání,
s lednem pak dojdem si pro jahody.

V podzimních večerech teplo Tvých dlaní
zavoní něhou, pohlazením víly,
smutky našich dnů do barev se slily,
předlouhé noci naší touze straní.

V podzimních šeravách steny Tvých úst
dají nám nahlédnout pokladů tajemných,
vlídný pán temnot vášeň na nás dých,
dovolí lásce nekonečně růst.

*

V podzimních šeravách
zdá se, že zbloudíme,
odešel Slunce jas
kdoví kam, nevíme.

Přesto však najdu Tě,
jeden jsi z tisíce,
voníš mi odvarem
šípků a skořice.

Slyším Tě v dálavách,
po hlase najdu Tě
s hebkostí sametu.
Už vzpínám perutě...