Recidiva naděje

Ve stopách léta přichází,
mlhavé tlapy na zem klade.
Nenechme si vetknout
smutek do duší,
když podzim v chladná jitra
odleskem kaluží
pomalu se krade.

Vytáhněme z almar draky,
potomky Větruší,
vypusťme je na stráni,
kde nebe pase mraky,
a volnost pout jim dejme,
než Dušiček slzy
vítr osuší.

Ochutnejme barvy kraje,
plody ze zahrad,
podzim po roce
píseň svou si hraje,
však sejde zas,
až bílého dne úbytek
zastaví slunovrat.

Radujme se z tepla kamen,
z tepla lidských dlaní,
milujme se ve svých chybách
ze tmy do svítání,
pokud láska rozehřeje
naše chladná nitra,
lepší budou příští časy,
vlahá jarní jitra.