Ringo

Probouzím se celý vteklý,
páte, žádná sobota,
čeká tvrdá robota.

Však večer jsem si užil víc
při vycházce do ulic,
já se vrhnul na kanály,
odstraňoval jejich dekly,
hotový byl v delší chvilce,
potom čekal na opilce.

Někteří dost dlouho řvali,
jiní pouze krátce hekli...

Na rozdíl od prezrálé hrusky je tvoje dílko správne zralé. Takze chutné. :-)

Kdyby na mne andel kýval,
ani se nehnu, jsem líný slíva... ;-)

Kdyz jsem docet Ticho, prosím,
proste mi to nedá,
musím napsat, ze se rosím
a velice mne míchá
onen nárust bricha
zeny od souseda...

Babička už nepostává,
do pohybu nožky dává,
všichni vědí, kam se šourá,
jako vždycky – na vizoura.

Nechutná-li dámě whiska,
v starých očích vztek jí blýská,
někdy pingla holí ztříská.

Už netančí na střeše balerína,
je to jenom její vina,
hopsala se zavřenými víčky,
riziko silně podcenila,
stáhla ji gravitační síla,
vilka má tři podlaží,
k prognóze se odvážím –
z toho budou modré flíčky…

Když z běhání za láskou jsem celý říčný,
nejvíc mne uklidní jenom bar mlíčný,
tam smutek setřesu u kefíru,
ve štěstí u ženských najdu zas víru.
Že pohladím mikádo, zatahám culíček,
však nejdříve ze všeho ať přejde průjmíček... ;-)

Lepší je být fit a zdravý
od nožiček k šošolce,
než mít důchod v tobolce,
za který pak člověk sklidí,
dokonce i závist lidí
(přístup spíše volí, kraví).

Emma Wallace: Nezmínit mi prostě nedá,
i když tím zvyšuji tvé hoře,
že láskou bys ke mně měla hořet
jako ten barák u souseda.

(lehce plísnivý smajlík)

Dočkám se soužití lidí a vlků,
kdy jako hrdličky udělaj vrkůů? ;-)

Strachy se mi svírá řiťka,
hrozně jsem se toho lekl,
aby tě nezlákala třpytka
a nějaký rybář nezasekl...

V povijanu harant kvílí,
jde o dítě strašně divný,
zlobí už Josifek Džugašvili,
a časem to bohužel zintenzivní... :-(

Kajuta: „Přikláním se k pulzaru, myslím, že vyspělejší civilizaci bychom za takovou námahu nestáli. .)
Neb když vidí, co tu pácháme, tak si třeba říkají, čím dále od nich, tím lépe. Kdoví“

No, já se pro všechny případy omlouvám, pokud jsem svými dílky na Libresu nějakou vyspělejší civilizaci od dalšího poznávání Země odradil…

Nemám nic proti závěru, ale dodávám neméně důležité – odhoďme oděv a bádejme dál. ;-)

Z postýlky zazněl hrůzy skřek,
do plínky míří teplé čůrky,
zas další návštěva noční můrky,
chudáček malý Leninek...

Na tu díru ve frňáku
kouká dole malý René,
záchvat vzteku jako z praku,
pusinka mu mizí v pěně.
Toť podle mne důvod pádný,
zajít s děckem do poradny...

Ostravo, ty přepůvabná polis,
věčné jsou zásoby našeho vděku
a slůvek uznání řečených v kleku,
že dalas Česku Emmu Wallace.

Vínku se moc neoddávej,
denně nejvíc demižón,
snáze přijde týpek pravej,
velká láska, prostě „On“. ;-)

„krakatice prý opravdu smrděj amoniakem a kosatky jsou pěkně mazané. Ale krásné“ – prokristapána, tak já po šedesáti letech s ohromením zjišťuji, že jsem asi napůl krakatice a napůl kosatka!...

Chtěl bych, aby moje duše
aspoň na čas, v rámci zkoušky,
přeletěla od Luboše
do dívenky, do „Lubošky“.

(oduševnělý smajlík)