Čas vlků

Po vlčích stezkách – ve vzorcích hvězd
daleko, daleko od lidských měst
běží vlci zemí nocí oděnou,
Měsíc v mracích tvář ukryl,
ve vzduchu tu po nich zbyl,
hlas mizící ztichlou ozvěnou.

Přes hory, lesy, pustiny -
návrat do Srdce krajiny,
kde rod vlčí počátek kdys vzal.
Klimt, Aragon i Kobrin z Rusi
též Tervič z Bukoviny běžet musí,
když vítr píseň v uších hrál.

Kolik věčných vlků zbývá,
zdali najdou, kde se skrývá,
místo ono v nitru skal.
Pověsti nám o něm mlčí,
stará stezka je tam vlčí.
Ty jsi ji však také znal.

Až skončí řada temných let
a rovnováhu získá svět,
všichni budou v míru žít.
Když lidé cestu objeví,
jež v hvězdách běží po nebi,
bez strachu vlci budou výt.