Teď anděl mi z oblaků kývá

Já putoval světem na křížem kráž,
proti zlu bdělou držel jsem stráž.
Na moje cesty se poutníku ptáš?
Kolik času nám na to zbývá?
Znám pustinu tichou i lidský shon.
Věrných přátel já viděl jsem skon
a často v zármutku rozhoupal zvon.
Teď z oblaků anděl mi kývá.

Tolikrát smrti jsem čelem stál,
když bílý prapor ve větru vál.
Služby mé nejednou ocenil Král.
Kolik času teď ještě mi zbývá?
Já nepoznal nikdy, co je to strach,
tělo mé mnohokrát pokrýval nach.
K dobru já nachýlil mou misku vah.
Teď z oblaků anděl mi kývá.

Prožil jsem nenávist i lásky žár,
pochopil pokoru a pýchy zlé zmar.
Ochutnal neúspěch i záměrů zdar.
Kdo ví, kolik času ještě mi zbývá?
Já večeřel s pány a s žebráky snil,
z pramenů čistých i kalných jsem pil.
Cesty mé v dohlednu zářivý cíl.
Teď anděl mi z oblaků kývá.

Já hledal Pravdu a nacházel lež.
Poznal zoufalství hluboké též,
když ztratíš to, na čem zde lneš.
Co ještě prožít na Zemi zbývá?
Slyšel jsem slavíky i písně vran,
někde byl vítán a odjinud hnán,
putoval s družinou i nepoznán.
Teď anděl mi z oblaků kývá.

Poutníku, poutníku ty také spíš?
Mládenče, co ty jen o světě víš?
O snadné pěšině životem sníš?
Kolik myslíš, že času ti zbývá?
Vstávej, teď konečně nastal můj čas,
v uších mi zaznívá druhů mých hlas.
Meč můj si připni na tepaný pás!
A jeď!
Teď anděl i na tebe kývá!