Ringo

Dočkám se soužití lidí a vlků,
kdy jako hrdličky udělaj vrkůů? ;-)

Strachy se mi svírá řiťka,
hrozně jsem se toho lekl,
aby tě nezlákala třpytka
a nějaký rybář nezasekl...

V povijanu harant kvílí,
jde o dítě strašně divný,
zlobí už Josifek Džugašvili,
a časem to bohužel zintenzivní... :-(

Kajuta: „Přikláním se k pulzaru, myslím, že vyspělejší civilizaci bychom za takovou námahu nestáli. .)
Neb když vidí, co tu pácháme, tak si třeba říkají, čím dále od nich, tím lépe. Kdoví“

No, já se pro všechny případy omlouvám, pokud jsem svými dílky na Libresu nějakou vyspělejší civilizaci od dalšího poznávání Země odradil…

Nemám nic proti závěru, ale dodávám neméně důležité – odhoďme oděv a bádejme dál. ;-)

Z postýlky zazněl hrůzy skřek,
do plínky míří teplé čůrky,
zas další návštěva noční můrky,
chudáček malý Leninek...

Na tu díru ve frňáku
kouká dole malý René,
záchvat vzteku jako z praku,
pusinka mu mizí v pěně.
Toť podle mne důvod pádný,
zajít s děckem do poradny...

Ostravo, ty přepůvabná polis,
věčné jsou zásoby našeho vděku
a slůvek uznání řečených v kleku,
že dalas Česku Emmu Wallace.

Vínku se moc neoddávej,
denně nejvíc demižón,
snáze přijde týpek pravej,
velká láska, prostě „On“. ;-)

„krakatice prý opravdu smrděj amoniakem a kosatky jsou pěkně mazané. Ale krásné“ – prokristapána, tak já po šedesáti letech s ohromením zjišťuji, že jsem asi napůl krakatice a napůl kosatka!...

Chtěl bych, aby moje duše
aspoň na čas, v rámci zkoušky,
přeletěla od Luboše
do dívenky, do „Lubošky“.

(oduševnělý smajlík)

Nepij víno portugalský
denně v téhle kvantitě,
jinak zmizí funkce chlapský,
cirózička schvátí tě!

Emma Wallace: Emma hláskem kolibříka
„sem mne polib“ Ringu říká,
ač postavou maličká,
v lásce, to je kalička!

(smajlík s pohyblivým víčkem)

Dílko plné nostalgie,
jeho autor ať dál žije!

(Předevčírem jsem poslouchal nějaký starší rozhovor s Lenkou Kořínkovou.)

Budu lehce oprsklý a za vaše reakce na moje dílko vám poděkuji.


Vladan se vracel z kruciáty a jako obvykle zuřil. Jeho dlouhé prsty náměstka ministra pro osobní rozvoj svíraly volant nejnovějšího modelu firmy Bayerische Motoren Werke silou mnoha atmosfér. Představoval si tchyninu vrásčitou spojnici hlavy a trupu. Že si nedávno při dumpingu zlomila obě nohy, pravou ruku a částečně i vaz mu bylo málo. Taky by toho volejbalu bába v 88 letech už mohla nechat- projelo mu myslí. Manželka ho umluvila, aby se za maminkou zastavil s novou basou whisky, dal jí čípek proti bolesti, vyhnal z domu obvyklé příštipkáře a přečetl z laptopu došlý spam. Pořízení pitiva vadilo nejmíň, krkoun nikdy nebyl. A za to všechno měla tu drzost se ho se strojeně brachiálním úsměvem zeptat: “Tak co, zeťáčku, ještě seš furt ženista?”
Mužův zlostný výraz se lehce projasnil. Udělá si radost nákupem dvacátého šestého pískomila a starožitné taburetky…

V dílku bylo moc čoudu, šlo mi to pod nos.. :-)

Kdybys psala o mně, muselo by to začínat asi takhle:

Hejno bílých myší
valí se jako sněhová lavina
a motá se/bolí hlava Lubíka..

;-)

Ode mne jen krátká douska -
ruze kvete, není souska.

A napadlo mne (nejsa balík) -
T. H. jako Tomás Halík? :-)

Někdy smutná, někdy klaun,
sometimes up and sometimes down,
manchmal traurig, manchmal lustig,
pro Emmu je život hustý.
Ať co nejlíp všechno zvládá
a Lexe s Ringem má furt ráda.

(lehce se usmívající smajlík)

Lil, tak jsem si přečetl tvoje dílko. Nechci to zakřiknout, ale mám pocit, že to zatím vypadá docela dobře a zítra snad nebudu muset psát druhý komentář přibližně tohoto znění:

Minulou noc mi bylo strašně moc špatně, jak ještě nikdy... dusil jsem se kašlem, měl šílené křeče v žaludku a několik hodin zvracel.

;-)