Petrs

Rezkaaa: Díky :-)

Rezkaaa: Děkuji :-)

tulkava: Děkuji za pochvalu :-)

tulkava: Tomáš: Paulmatthiole: Offline.Uzivatel: Velice děkuji za komentáře a tipy.

Možná proto, že okolní svět nás nutí vidět pouze zář.

Tomáš: Děkuju za komentář.
Pravda, básně teď zkrátka frčí:-) A na takovéto řeči nemá mnoho lidí čas ani náladu.

Kars: CULIKATA: Děkuji :-)

Znovu jsi mi připomněl dvě důležité věci, a to, že lékař je (bohužel) taky jenom člověk, do jehož rukou se s velkou důvěrou poroučíme(aspoň tedy v mém případě) a že se rodíme jen pro jednu věc - abychom zemřeli, a to někdy až přespříliš brzy.
Děkuji za krásné myšlenky. ST

Květka Š.: Krásné, skláním poklonu :-)

Liška76: Díky :-)

Zajímavé. Příběh pěkně zpracovaný, až na malý zádrhel uprostřed, kdy se ve dvou větách po sobě jdoucí opakuje slovo až. Jinak výtku nemám, líbilo se. st.

St! Vyvolalo to ve mě emoce, není tudíž potřeba dlouhých komentářů. :-)

To opravdu člověk nevymyslí! ST. :-)

Doufám, že ta myšlenka není skutečným obrazem současnosti, pak by to bylo špatné.

Pravda, pravda :-)

Tomáš: Děkuji, je mi ctí :-)

Psavec: Díky

Liška76: E.T.Jane: Děkuju mnohokrát.

Pravdivé. Tak si postupem času uvědomuju, že to zlé, co je za mnou mi něco přineslo, proto doufám, že to zlé, co právě prožívám mi přinese také něco pozitivního, leč o tom vždy silně pochybuju.

Jak už jsem se kdysi zmínil, je zajímavé, jakou do lidí v bílých pláštích vkládáme naději. A přitom jde jen o to, jak suverénně na nás působí, což je velmi vrtkavý faktor, anebo snad ten nejdůleitější? Že by síla lidské mysli zmohla více, než pouhé vědomosti?