*LÉKAŘ a jeho PACIENT*

Dalo by se říct, že člověk pod celkovou narkózou je v podstatě umělou mrtvolou, na níž chirurgovy nástroje demonstrují co je chorobné a co tedy musí být odstraněno.Tím ovšem, v absolutní důvěře k operatérovi, ztrácí pacient možnost, aby byl osobně přítomen léčebnému procesu na sobě samém. Konečný výsledek operace se dozví až opět přijde k vědomí, pokud se vůbec z narkózy probudí.

Léky, které mu lékař předpisuje nemá pacient polknout jen s douškem vody, ale i s několika lžičkami důvěry k tomu, kdo ho správně (možná i nesprávně?) léčí.

Lékař i pacient mají každý svůj vlastní svět představ o nutnosti, způsobu i závěrečnému výsledku léčení. Lékař na podkladě svých vědomostí, znalostí a zkušeností svou pomoc poskytuje a pacient, který má naprosto jiný svět představ o své nemoci a jejím léčení, ji s důvěrou, nedůvěrou nebo s pochybnostmi přijímá.
Tyto dva různé světy jsou vůči sobě skoro vždy ve vzájemném protikladu. Záleží na lékaři jak hluboko pronikne svým celkovým jednáním do problémů pacientova vnitřního světa a jak dalece se mu podaří jej ovlivnit, což vyžaduje kromě přesvědčivého vystupování hlavně hodně času. Selhání tohoto procesu vede k negativnímu léčebnému výsledku a tím i ke zklamání jak pro léčitele tak i pro nemocného