O vědění, přemýšlení a podstatě» autor: Petrs |
O vědění, přemýšlení a podstatě
Co to vlastně je přemýšlení? Velmi nad tím dumám a zároveň si uvědomuji, že chci zjistit podstatu věci, která není dokonale vystihnutelná. Můžeme se pouze domnívat, doufat a věřit, ale nikdy vědět. Nevíme totiž nic o čemsi, jenž nás vede právě k uvědomění a oné jistotě, že to či ono je pravdivé.
Mohu jenom cítit, že myšlenky se rodí v hlavě, mohu vidět výsledky přemýšlení, doknout se jich, či je dokonce ochutnat.
Snažíme se totiž vše porovnávat smysly, které denně používáme. Ovšem i ty nemusí podávat kompletní informaci o opravdové podstatě čehokoliv.
Takový smysl nám chybí. Nikdy nezjistíme celou pravdu. Nedokážeme ji pochopit.
Mohl by to být ale také záměr. Podívejme se, k čemu nás větší poznání, a to ve většině případů ve špatném slova smyslu, přivedlo. Ničíme svoji planetu – místo, díky němuž jsme živy. Nezabíjíme se tudíž „pouze“ navzájem, ale každý z nás zabíjí sám sebe.
Proto mě tedy děsí představa, že bychom znali a plně chápali onu nevystižitelnou podstatu všeho.
Vyskytuje se myšlenka, že bychom toho využili správně a naše životy dovedli do jakési „harmonie“. A nebo bychom tohoto poznání zneužili jako v mnoha jiných případech minulosti a přivodili si tak konec.
Vědět onu podstatu nám asi nenáleží.
Možná k tomu poznání jednou dojde.
Možná lidstvo bude stát na rozcestí zásadního zlomu.
Doufám pouze v jediné. Že se toho nedožiju.
Co to vlastně je přemýšlení? Velmi nad tím dumám a zároveň si uvědomuji, že chci zjistit podstatu věci, která není dokonale vystihnutelná. Můžeme se pouze domnívat, doufat a věřit, ale nikdy vědět. Nevíme totiž nic o čemsi, jenž nás vede právě k uvědomění a oné jistotě, že to či ono je pravdivé.
Mohu jenom cítit, že myšlenky se rodí v hlavě, mohu vidět výsledky přemýšlení, doknout se jich, či je dokonce ochutnat.
Snažíme se totiž vše porovnávat smysly, které denně používáme. Ovšem i ty nemusí podávat kompletní informaci o opravdové podstatě čehokoliv.
Takový smysl nám chybí. Nikdy nezjistíme celou pravdu. Nedokážeme ji pochopit.
Mohl by to být ale také záměr. Podívejme se, k čemu nás větší poznání, a to ve většině případů ve špatném slova smyslu, přivedlo. Ničíme svoji planetu – místo, díky němuž jsme živy. Nezabíjíme se tudíž „pouze“ navzájem, ale každý z nás zabíjí sám sebe.
Proto mě tedy děsí představa, že bychom znali a plně chápali onu nevystižitelnou podstatu všeho.
Vyskytuje se myšlenka, že bychom toho využili správně a naše životy dovedli do jakési „harmonie“. A nebo bychom tohoto poznání zneužili jako v mnoha jiných případech minulosti a přivodili si tak konec.
Vědět onu podstatu nám asi nenáleží.
Možná k tomu poznání jednou dojde.
Možná lidstvo bude stát na rozcestí zásadního zlomu.
Doufám pouze v jediné. Že se toho nedožiju.
Tipů: 6
» 11.02.12
» komentářů: 3
» čteno: 748(8)
» posláno: 0
» nahlásit
» 16.02.2012 - 22:32
Zajímavá úvaha. Řekl bych, že pojmy vědět a věřit jsou duální. Každé vědění obsahuje kus víry, nějaký axiom, na kterém staví a každá víra obsahuje kus vědění, protože je nějakým způsobem odvozena ze světa tak, jak jej známe. Absolutní vědění stejně jako absolutní víra jsou sice nutné pojmy, ale reálně nic takového neexistuje. A protože ani o těchto výrocích nemohu říci, že je vím s absolutní jistotou, tak jsme u paradoxu, duální podstaty - ano i ne. Od každého kousek. :-)
» 07.03.2012 - 17:02
STaří římští filozofové si s tímto problémem taky už dělali starosti a výroky jako: ¨Scio, quod nescio¨ nebo ¨cogito, ergo sum¨ jsou vlastně kontraverzní, ale oběma se může dát zapravdu.
*** Škoda, že se takovýmto zajímavým čtením tak málo zabývají naši ¨zamilovaní nebo zklamaní básníci¨.
*** Škoda, že se takovýmto zajímavým čtením tak málo zabývají naši ¨zamilovaní nebo zklamaní básníci¨.
» 07.03.2012 - 17:40
Tomáš: Děkuju za komentář.
Pravda, básně teď zkrátka frčí:-) A na takovéto řeči nemá mnoho lidí čas ani náladu.
Pravda, básně teď zkrátka frčí:-) A na takovéto řeči nemá mnoho lidí čas ani náladu.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.