tajemství přírody

Ahoj, jsem v kempu, vidíme podobně, dnes to není o pivě a ahoj, ale nezavraždil jsi, budeš pikat, debile. Fuj. Čeština ztrácí řeč.

Koninu nejím, ale koniny dělám, na těch by sis nepošmákl , jsou neskutečně drahé a cenné v mých očích, škoda , banky ještě neinvestovali jejich zlatou hodnotu:-)

Myslím, že je to píseň nejen SIMONA Bridge, ALE I TVOJE, TVŮJ MOST je tu s námi, duha na něm střídá barvy , jako tóny melodií našich obyčejných dnů, prozářených krásnými dívkami a nádhernými muži-mosty zrození. Krásný večer.

AHoj Lukáši. Sedíme tu jako kvočny já a bezinka a rády pozorujeme jestli objevíš zlaté vejce, je totiž sneseno s velikou láskou a jen pro tebe od nás dvou, Svět je krásný i bez zlatých vajec, ale vy muži , tedy ty Luky , to víš líp. Tak hodně štěstí a zdraví, Děti všechny tě mají rádi, a pozdravuj kytaru, i jako buben hraje krásně v tvých rukou, ach mi kvočny jak si tě považujeme.

Dvě tyče rána a gól, trenér si zapíše, jen další fór.
Na hrátky ryzího půdu má kašlati tisíce důvodů.
Vždyť ženy dvě tyče, přiběhly v nekliže, a vole vol.

Je to rok od roku horší, doktoři zahlceni mírou básnické fantazie, polykají slova za účelem vyzvrátit čas běžící správným směrem a jim ukazujíc záda. Ha, ha příští rok je olympijský jistě páni víte co vás čeká v závalu sportovní poezie. ČAS léčí , básně uzdravují.-)

Ach ty zuby někdy taky vypadnou, jen zub času otočil se, a usmívá se na jinou.

To je krásný postřeh z utkání. Utkala bych ještě jednu novou živou planetu, pro sportovce romantiky, v tom se jistě nepletu.

Ahoj Besi, vše nej. Když mne bylo 45, ještě tu byl život plný naděje a pak sucho, písečný prach pouště přestál vát a přec vyprahlo po kapkách lidskosti a deště. Tak ať se ti vede.

Nechci sebe vraždit, jen po zebře jít.
A řidiče tiše nutit, zastavit.
Tichost ale spásou i v naději řidiče,
bez křiku a bez pláče se po brzdě neskáče.
Tak podobně jako hrobník,
stoupám vzhůru ke hvězdám,
v domnění že i v smrti zebru ještě rozeznám.

Je to pravdivé, strom by přežil, cítím se být stromem , který z tvých veršů vnímá sílu a hloubku kořenů. Dík, žijeme, není svět jen krásný, ale především touží po životě a v cestě stojí spousta padlých kmenů, kterým přes jejich smrt patří budoucnost, tak i člověk překonaje své bytí blíží se k věčnosti a to i k věčnosti krásy a citu. Dík.

Nedá se žit nepolíben, nedá se žít nezaslíben.
Jen ďábel zulíbal tu necudnou krasavici,
co nepřilnula nikdy , ani k Boží líci.

Doktor za nic nemůže, to slovo nemá žádný rým, od bolesti pomůže leda tisíc rým. Pšik :-) .

PŘEDSTAVÍM SI TŮŇ PLNOU ŽAB A V NICH NA MALÉM VORU PLUJÍ TVÁ LIDSKÁ SLOVA, ZROZENÍ A SÍLA . KRÁSNÉ. DÍK.

MÝVAL RÁD SE Z VĚTVE DÍVAL,
JAK MU LISTY CHUTNAJÍ.
KDYŽ PO TROŠE DEŠTĚ SPRŠE O ŽIVOTĚ HLOUBAJÍ.
LISTY HLOUBAT NEDOVEDOU JE TO POUHÝ DUCHA KLAM,
TEN RYTUÁL STROMU, DEŠTĚ JE UŽ DÁVNO PŘEKONÁN.
MYVAL BY SE RÁD I DÍVAL, ALE UŽ JEN ZÍRÁ ,
JAK MEDICÍNA RYCHLE KVETE,
V RYTMU KAPEK , JÍSTI JEŠTĚ,
KDYŽ PACIENT ZMÍRÁ.

DÍK, TO JE HLUBOKÉ, ANO VÍM O TĚCH , KTEŘÍ BY PROBODLI, LIDEM S RAKOVINOU PLIC PATŘÍ NÁŠ DÍK A OBDIV, NOC CHLADNÉ VYZRÁLOSTI JE JEJICH SRDCEM , KTERÉ NA VZDORY PÝŠE TĚCH LEPŠÍCH , CO ZAVRHLI POKÁNÍ A VRHLI SE DO BOJE TĚL VYZRÁLOST JE NA ODTÍŽ, VIDÍ VE SMYSLU ŽIVOTA SVOJÍ POTUPU, NÉ ZJEVENOU LÁSKU A POKORU. DÍK.

Slaměná panenka, bez obětí a bez pokrmu života
ulehla do klasů pšenice, a se západem rozkvetla,
ač pouhou věcí k Bohu vzhlíží, pohladit , nakojit,
to vše je ještě ryzí.

Šňůrky a šňůrečky spletly se v kraječky,
kdo asi , kdo asi najde si dcerečky.
Pepík tabák šňupá, ta výzva je krutá.
Na šňůrce prý visí jen jeho život lysí.
Krajky se zamažou a všechno je kdysi.

Pod vrbou v rybníce, honí se kapři divoce
a pomněnky do kruhů shlíží svěřit život maličký,
bez obtíží
- tam, kde ještě proudí voda a plavou rybičky.
Tam , kde dívky copaté touží být krásné matičky.

Po košíku rychle skočil, ale potom nedoskočil,
lékař Mudr. profi, basket amatér
nepochopil lidských hnutí počin,
že basket není živen pro malér.