tajemství přírody

KRÁSNÁ VZPOMÍNKA, ŠKODA ŽE TAKOVÝCH CHVIL NENÍ VÍC V ŽIVOTECH VŠECH NÁS LIDÍ. TAKÉ VZPOMÍNÁM NA SVÉ BABIČKY A DĚDEČKY A VŽDY JE TO SE SLZOU V ŘASÁCH, BYLI SKVĚLÍ, NEJAK SILNĚJŠÍ NEŽ MI A SNAD PROTO UŽ TADY NEJSOU, ABY NÁS STÁLE MOHLI I V NEBI BRÁNIT.

Čas je svěřené dítě, které si hýčkáš od mininka a až zůstane starcem vzpomínek, tak nějak se občas zase vrátí do plínek.

Poeticky ostře naladíno. NEJDE PSÁT O NIČEM A POBAVIT.

Je hezké, jak mluvíš o nedokonalosti, příjde mi že z ní si příroda může brát sílu, že to patří k jaru a lidem.

René Vulkán: TO JE KRÁSNÁ BÁSNIČKA, DOCELA SMYSLUPLNÁ, ALE MUSÍ TO MÍT TEN PROTĚJŠEK, TU KTEROU MOHYKÁN ZÍSKÁ A ONA JEHO, JEN NEVÍM JAK SE ONA BÁSNICKY ZOVE - SOSNA, TO ANO, ALE SMRKYNĚ UŽ POETICKÉ NENÍ.

dÍK, KRÁSNÁ. Jen strach mne v nebi k slunci nese, co Anička všechno snese. Že umí smrti stavět růžky, že umí chránit úsměv pro koloušky, a víc chce než jiní páni pro nás druhé i v té smrti smilování.

SNAD NALADIT TU KYTARU TĚLA, TY STRUNY NECHAT LEHCE ZNÍT, AČ NEUMÍM HRÁT, SMÁT CHCI SE A NEJEN POTAJÍ.

AHOJ REKU. CO TO JE PŘÍJICE. NECHÁPU POSLEDNÍ SLOVO TVÉHO SLOGANU. MĚ SPÍŠ PŘIŠLO , ŽE MÁ PSAVEC OSTŘE NALADÍNO, NEŽ ŽE O NĚCO KONKRÉTNĚ JDE, ALE MÁŠ PRAVDU DÍT BY SE TO NEMĚLO, ZVLÁŠŤ, ABY ZAJÍČCI SUPLOVALI NEDOSTATEK SKUTEČNÝCH MUŽŮ. ŽE. TAKY SI TO MYSLÍŠ?

aHOJ PSAVČE, že by aktuální téma, ne. Hříčka: JAKO MUŽ KDYŽ HADÍ KŮŽI SVLÉKÁ, JAKO ŽENA KDYŽ KU DÍTĚTI S PRSEM KLEKÁ, JAKO VODA, OHEŇ ŽITÍ, CO OBĚMA JE VĚČNĚ K PITÍ.

DNEŠNÍ DEN JE MÁVNUTÍM JÍVY VE VĚTRU,
DNEŠNÍ DEN JE VĚČNOST ZACHUMLÁNÍ VE SVETRU.
DNES JSME SI HRÁLI NA KAMARÁDKY MILÉ,
A ZÍTRA TEDY UŽ NEPŘÍJDE TA TVRDÁ CHVÍLE,
HRÁT SI BUDEM: kde je smích.

KRÁSNÁ JARNÍ VARIACE, SKORO BYCH ŘEKLA VONÍCÍ MUŽNOSTÍ, ASPOŇ JEDNOU TO KLAPLO.

Besinka: KRÁSNÁ BÁSNIČKA, MÁ TAKOVÝ HŘEJIVÝ, UPŘÍMNÝ VERŠ, LÍBÍ SE MI, JAK JSI NAPSALA VŠE STRUČNĚ, JASNĚ A S OHROMNOU PORCÍ LÁSKY. DÍK.

Besinka: René Vulkán: G.P.: Ahoj. hledala jsem dlouhých 13 let někoho, kdo by tam chodil se mnou, ale nikdo neměl čas ani odvahu, škoda. Milovat hory nic neznamená, když tam člověk není přímo nohama a srdcem přítomen, chce to kus skutečné konstruktivní lásky.

Hezké, Prý život má nohy jako krásná dívka.
Prý život umí být i holý jak nepopsaná knížka.
Prý mu narosla i díže zlatá, ruce plny hoven, bláta,
prý je jedno kdo se fláká, na kabátku smítka.

Psavče , psavče. Staré pany jsou vzácné, chybí tam ještě jedna sloka, ale nenapadá mne jak tomu dát ten ctěný říz, takhle je to stejné jako kdyby básník psál o starém panicovi a nezmínil pivo. Jana

Hory JSOU ZÁZRAK, když jsou mírné a navzdory jejich síle neunikne ani kousek teplé, hřejivé něžnosti. STRACH BUDÍCÍ SVOU NEDOBYTNOSTÍ I ORKÁNY V NICH SÍDLÍCÍCH.

To mne taky dostane, jak plochá je planeta, když chceš, aby konečně nebylo vydět přes oblinku na druhou stranu života žen a mužů. Hezká báseň a pravdivá.

ZAJÍMAVÝ RÝM, KTERÝ TAK SNAD ANI NEPŮSOBÍ, VYSTIŽNÉ.

SMUTNÉ, DRSNÉ, A MOŽNÁ SE TO STALO.

LÍBÍ SE MI JAK JSI NAPSALA, ŽE ŠKAREDŠÍ SNAD NENÍ, JE ČAS JEHO JMĚNÍ, TO MI PŘÍJDE OPRAVDU ORIGINÁLNÍ A PRAVÉ , OD SRDCE. DÍK.