tajemství přírody

Ach ty zuby někdy taky vypadnou, jen zub času otočil se, a usmívá se na jinou.

To je krásný postřeh z utkání. Utkala bych ještě jednu novou živou planetu, pro sportovce romantiky, v tom se jistě nepletu.

Ahoj Besi, vše nej. Když mne bylo 45, ještě tu byl život plný naděje a pak sucho, písečný prach pouště přestál vát a přec vyprahlo po kapkách lidskosti a deště. Tak ať se ti vede.

Nechci sebe vraždit, jen po zebře jít.
A řidiče tiše nutit, zastavit.
Tichost ale spásou i v naději řidiče,
bez křiku a bez pláče se po brzdě neskáče.
Tak podobně jako hrobník,
stoupám vzhůru ke hvězdám,
v domnění že i v smrti zebru ještě rozeznám.

Je to pravdivé, strom by přežil, cítím se být stromem , který z tvých veršů vnímá sílu a hloubku kořenů. Dík, žijeme, není svět jen krásný, ale především touží po životě a v cestě stojí spousta padlých kmenů, kterým přes jejich smrt patří budoucnost, tak i člověk překonaje své bytí blíží se k věčnosti a to i k věčnosti krásy a citu. Dík.

Nedá se žit nepolíben, nedá se žít nezaslíben.
Jen ďábel zulíbal tu necudnou krasavici,
co nepřilnula nikdy , ani k Boží líci.

Doktor za nic nemůže, to slovo nemá žádný rým, od bolesti pomůže leda tisíc rým. Pšik :-) .

PŘEDSTAVÍM SI TŮŇ PLNOU ŽAB A V NICH NA MALÉM VORU PLUJÍ TVÁ LIDSKÁ SLOVA, ZROZENÍ A SÍLA . KRÁSNÉ. DÍK.

MÝVAL RÁD SE Z VĚTVE DÍVAL,
JAK MU LISTY CHUTNAJÍ.
KDYŽ PO TROŠE DEŠTĚ SPRŠE O ŽIVOTĚ HLOUBAJÍ.
LISTY HLOUBAT NEDOVEDOU JE TO POUHÝ DUCHA KLAM,
TEN RYTUÁL STROMU, DEŠTĚ JE UŽ DÁVNO PŘEKONÁN.
MYVAL BY SE RÁD I DÍVAL, ALE UŽ JEN ZÍRÁ ,
JAK MEDICÍNA RYCHLE KVETE,
V RYTMU KAPEK , JÍSTI JEŠTĚ,
KDYŽ PACIENT ZMÍRÁ.

DÍK, TO JE HLUBOKÉ, ANO VÍM O TĚCH , KTEŘÍ BY PROBODLI, LIDEM S RAKOVINOU PLIC PATŘÍ NÁŠ DÍK A OBDIV, NOC CHLADNÉ VYZRÁLOSTI JE JEJICH SRDCEM , KTERÉ NA VZDORY PÝŠE TĚCH LEPŠÍCH , CO ZAVRHLI POKÁNÍ A VRHLI SE DO BOJE TĚL VYZRÁLOST JE NA ODTÍŽ, VIDÍ VE SMYSLU ŽIVOTA SVOJÍ POTUPU, NÉ ZJEVENOU LÁSKU A POKORU. DÍK.

Slaměná panenka, bez obětí a bez pokrmu života
ulehla do klasů pšenice, a se západem rozkvetla,
ač pouhou věcí k Bohu vzhlíží, pohladit , nakojit,
to vše je ještě ryzí.

Šňůrky a šňůrečky spletly se v kraječky,
kdo asi , kdo asi najde si dcerečky.
Pepík tabák šňupá, ta výzva je krutá.
Na šňůrce prý visí jen jeho život lysí.
Krajky se zamažou a všechno je kdysi.

Pod vrbou v rybníce, honí se kapři divoce
a pomněnky do kruhů shlíží svěřit život maličký,
bez obtíží
- tam, kde ještě proudí voda a plavou rybičky.
Tam , kde dívky copaté touží být krásné matičky.

Po košíku rychle skočil, ale potom nedoskočil,
lékař Mudr. profi, basket amatér
nepochopil lidských hnutí počin,
že basket není živen pro malér.

HRNÍŘKA JANA MILUJÍC PÁNA
TOČILA DŽBÁNY VELKÉ JAK KRÁVY
JE Z TOHO V HOKEJI RÁNA,
0:6 ZJISTILI RUSOVÉ ZRÁNA.

Důchodkyně v důchodu, přišla státu na škodu.
Nové typy škodovky nestihly jí do stovky,
a tak celá zdařilá do buissnesu se pustila a
šetří stále na stopky rudé i ty na stovky.

Od kruhu a od hrčíře vzešel hrnek bez ucha,
je prý téhle práce konec , a to je ta záruka.
Těch pár pánů , co krev pijí strácejíce sluchu,
chtělo pěti o životě , nesedlo to v duchu.

Moc hezké.

Ahoj Taky jsem si všimla, že to někomu svědčí, když někdo šlápne do hovna, asi paradox, prý jich není tolik. Ať se ti daří.

Lány dluhů, ta agonie ve stopách času, jako květ polního máku doprovází klasy naší pýchy, tak i já doprovázím tebe Besinko, jsi skvělá, léčí rádostné smíchý v barvách tvojich lánů veřsů.