M.A.Rek

Lola Black: Děkuji. Tak jak se dá vypálit pálenka snad ze všeho, mrkve, zázvoru, paprik, dá se "vypálit" verš, nebo alespoň rým, snad na jakékoli téma. Viz třeba dnešní příspěvek "13. říjen".

byron: Díky, jsem na své Spermie hrdý. :O)

Gándhí: Nu dobrá, uznávám,
asi je to tak, ale všechno neznám...

byron: Díky. Nejdříve jse se lekl, čtouce "když potřebuju vypustit ty své..." :O)

Díky všem za podporu... Atlantidy.

Gándhí: Díky. Takových nás je 96 %.

Milena: Mám. A co Ti brání, na léto vzpomínání? Na náruč otevřenou, s deštěm setkávanou?

Špáďa: Kde hradby pukají,
hadry k zemi samy klesají.

Špáďa: Bezva, díky za odkaz. Moc rád se podívám.

Milena: Zatím stačí začít u sebe. Třeba jen básničkou.

Tristní, ale výstižné. Ti, co to nezažili, se to možná začnou učit.

Už jsme opět sousedi.

Pěkný, už vím kde se přiučit. Rád. Mohu?

Co s Mimoděk?

byron: Díky moc, ale na to oslovení se necítím.

Špáďa: Díky za poznámku. Je mi to až trapné, ale od školních let jsem na Nezvala a jeho Nezapadající slunce ani nevzpomněl. Ale i kdyby, vidím tu mou (naši) Atlantidu spíše jako symbol v globálnějším pojetí a ne jako bahnitý břeh u španělského pobřeží. Proto i velké Z u Země, a ani ne to, co bylo, jako to, co si na sebe chystáme.