Co mne tak napadá

Nikdy nic mne nenapadalo,
tedy, co by dobře vypadalo,
žádná moudra, vynález či velká věc,
nic, co by stálo za pokec.

Jo, napadl mě třeba pes,
zbyly cáry z nohavic, byl to děs.
Napadla na mě korpulentní dáma,
hned dvě žebra mi polámala.

Napadl mě i zlý bacil,
však pan Fleming mě zachránil.
Napadly viry i mé počítače,
nevadí, už mám nové zase.

Napadli nás Němci, Rusi
s vozy, tanky, těžkými kusy.
Napadl i bílý, zatím, sníh,
myslel jsem, že je jen z Ladových knih.

To všechno se dá pochopit,
to se stává, tak to nechme být,
Co však nechápu, no ano, přesně –
jak je možné, že mě napadají básně?