Kdo po tobě slovem...
O orálním slovometu
» autor: M.A.Rek |
Važ slova, neboť jsou jako kamení,
(Nabít, odjistit...)
V tu ránu ztvrdne, zlé slovo z huby letící,
(...zamířit...)
kdo slovem hodí, v kámen jej promění,
(...na cíl,...)
návratu není pro střelu, slovo, k cíli mířící
(...na své bližní...)
a v kadenci slov, v ráži, budou smeteni.
(...pal!).
(Nabít, odjistit...)
V tu ránu ztvrdne, zlé slovo z huby letící,
(...zamířit...)
kdo slovem hodí, v kámen jej promění,
(...na cíl,...)
návratu není pro střelu, slovo, k cíli mířící
(...na své bližní...)
a v kadenci slov, v ráži, budou smeteni.
(...pal!).
Tipů: 16
» 30.01.19
» komentářů: 17
» čteno: 562(14)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: „Verše“ na karbid nikličitý
» 30.01.2019 - 17:02
byron
Ano...slovo, které již letí, nelze vzíti zpět.
ST
ST
» 31.01.2019 - 16:49
kolikrát mě napadlo něco podobného ale nikdy jsem to nedovedla takhle zpracovat, bezva, važme slova, dovedou hodně ranit, bohužel ti nejbližší jsou často tím nejlepším terčem ST
» 31.01.2019 - 16:55
valerie: Snažím se vážit, a myslím, že slovo "děkuju" je dobře zvážené i volené a hodí se právě sem. :O)
» 31.01.2019 - 17:20
Někdy snad lze tvrdit, že šlo o přeslech.
Však přeji ti, by k palbě vždycky dobřes leh,
páč pálit vždy od boku, jenom ve stoje,
hnedky je rána v oku, což na ..... je.
Však přeji ti, by k palbě vždycky dobřes leh,
páč pálit vždy od boku, jenom ve stoje,
hnedky je rána v oku, což na ..... je.
» 31.01.2019 - 18:05
Špáďa: Děkuju. To "zalehnutí" mi připomenulo jeden pěkný Churchillův výrok: Nikdy jsem nestál, když jsem si mohl sednout, a nikdy jsem neseděl, když jsem si mohl lehnout.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Před tebou kleče s pokorou | Následující: Co mne tak napadá