Bastet

zenge: Já neumím. Na mě platí jenom velkej bič a malej dvůr.

Co mi brání? Vlastně nic...bude-li to usínání nejen svatomartinské...

Verena: vavaoko: Siorak: Psavec: krizekkk: jc senior: isisleo: enigman: E.T.Jane: Dota Slunská: donne: básněnka: Děkuju všem, kdo jste u tak pesimistického díla zanechali svá slova...

krizekkk: Máš pravdu, nemusela. Přesto jsem měla pocit, že by něco mělo báseň uzavřít určitou definitivou.

zenge: vavaoko: labuť: Květka Š.: krizekkk: EEvellina: Dota Slunská: básněnka: Dobrou chuť, zenge, avšak domnívám se, že ta potvůrka na obraze je toliko vycpaná...:-)

Vám ostatních dík, že jste se nebáli shlédnout malířské dílo Mistrovo...

Co říct? Dojala mě a zároveň strhla svým rytmem a neúprosností. Opravdu umíš, netřeba ti patosu, abys vyvolal chvění duše.
Jo, když musím, tak musím - ST.

Hle, báseň , jejíž grafika mě neruší, naopak - připomíná tajuplný čínský znak. A k tomu ta vůně čaje...jo, myslím, že si šálek dám ( a možná dva).

E.T.Jane: Verena: Siorak: Petra: donne: Špáďa: j.m.: Děkuji všem, vaše slova mě potěšila....

Pěkné vyznání...jen mi okem cuknul ten nečekaný přechod k hovorové řeči. Přeci jenom bych to viděla spíš takhle:
Ta rána nádherná
hrají mi do duše
a báby sedají na nůše
otírajíce si pot z čela...

Do dětské knížky prima, i s mravoučným závěrem.

Tak nevím, když srovnávám s tvými jinými básněmi, tato mi přijde taková trochu vyumělkovaná. Ovšem poslední čtyři řádky mi zvedly koutky...

Čekat se dá taky na smrt - a to je jediná věc, které se s jistotou dočkáme.

I hra se slovíčky by měla mít aspoň nápad či vtip. Tahle zhůvěřilost nemá nic krom profláklých parohů a laciných rýmů. Úsměvní jsou na celé věci akorát čtenáři, kteří za tohle dávají supertipy.

Víc svobody než má koník luční bychom, kokře, už neunesli...

Dobrá báseň... i když pro mě osobně začíná až slovy "jsme blázni a zoufalci". Text před tím mi přijde jako patetické výkřiky do tmy, ale směrem od bláznů dolů jdeš "in medias res", bez patosu, tvrdě, nesmlouvavě...a žel i pravdivě.

Pěkná...až na ty dvouslovné řádky. Dělají z vyznání sekanou. Zbytečně.

Sugestivní verše...
O lásce piš...rada? prosba?imperativ?

Pěkný sonet, škoda jen, že se nerýmují i poslední řádky třetí a čtvrté sloky.

Jestli ty tak trochu neplýtváš těmi obrazy, to se nedá všechno najednou ani pojmout, člověk se musí vracet a vracet (že by záměr autorův?)
Knihovna je fascinující prostředí, zdá se...

Myslím, že tobě oslích můstků netřeba. Od krajiny dávné a ještě dávnější ke zvířecí duši, od barvy sněhu k ženě a křídě prošla jsem tvou básní bez jediného zádrhele. Děkuji za ten zážitek.