drsnosrstej kokršpaněl

různorodost lidí svět obohacuje, nechť tomu tak je i nadále... máš skvělé nápady na psaní, jen vždycky bolí ty hrubky - škoda, jinak by to nemělo chybu

:( ... zdá se, že špatných zpráv není nikdy dost... Počátky zůstávají legendou

nenene... to je jen pro nás ;)

dobře napsáno

víc než velmi dobré

velice dobré

téma i objekty mimo můj vkus, ovšem napsáno s grácií: plynule, rytmicky, lehce - paráda!

jó, přírodní lyrika... to je přesně to, co neumím napsat... ta se mi umí jen líbit nebo nelíbit (toto je ten první případ), ale soutěžit v ní nebudu... v prvním verši mám neodbytný pocit, jako bych potřeboval najít paličku, abych před voňavý bez přitloukl čárku... takhle je to takový bez nahoře bez... ale dál se zase do básně už žádná čárka nehodí, takže by to byl takový nevzhledný solitér... a dělit ten verš by byla škoda, takže z konstrukčního hlediska výsledek plně chápu

táta mě naučil říkat setrovi "placatej pes" :)

jináč: zapomnělo se ještě na Motor, ten nejsrdcovitější klub... a k tomu "já už psa jedl" nevydržím, než po cimrmanovsku dodat: "to není špatný maso..."

tahle je pro mne složitější

Znovu výborné.

Tohle je vážně dobré! Tímle stylem, atmosférou a slovy už jsem viděl kupy a kupy pokažených a nezajímavých básní... Ale tahle k nim nepatří! Ta mne dokázala upoutat, aniž bych to předem jakkoli očekával. Umíš.

máš spoustu krásných básní, ale tahle je piedestální! možná proto, že se mi trefila vkusem do filozofického nastavení nebo jen tím, že obsahuje zkrátka náš svět v kostce... od prvního do posledního písmenka... otázka je, zda-li to uvědomění je marnost nebo nejvyšší meta... nebo prostě jen život

brrrr... někdy se z uměleckých děl stanou... no, někdy se prostě polkne a přejde mráz po zádech....

po tom, jak to napsala Olí, už můžu přidat jen svůj otisk tlapy... moc dobré

no... a o pár let později... se to stalo normou... já si ale třeba nikdy nezvyknu na vánoční výzdobu v obchodech už v září... přijde mi to, jak kdyby se v roce 2020 připravovala oslava nového roku 2022

Respiračních chorob prost je!
Toť v jeho věku divem!
Leč...
nakazil se HIVem...

minulost je jako skleněnka... schováváš ji v krabičce roky a roky, občas si ji prohlédneš, znamená pro tebe víc a víc, čím déle ji máš, je ti víc a víc líto ji vyhodit, znehodnotit... její barva se může stát tvou oblíbenou, pocit, že ji držíš tě může přenést přes smutky a překážky... ale přitom je to jenom skleněnka, bez praktického využití, jen k pokochání... kouzelná a neuchopitelná věc, tahle historie a paměť

dobrá úvaha; a souhlas s komentáři Špádi a zelené víly

perfektní! tehle styl mi voní, a baví mne... trošku podobné téma jsem pradávno hodně podobným způsobem taky spíchnul:
https://www.liter.cz/basne-ostatni-198476-cist

mám rád, když rýmy jsou dokonalé, rytmus šlape jak šidcí stroj, a jedno slovo rozjede dál a dál hru, která je plná asociací křížem krážem, a která už prostě nejde zasavit... dokud autor nešlápne na brzdu, zpravidla jen proto, aby už čtenáře neunavil... a z toho plyne, že mám z Tvých kousků vždy potěchu