drsnosrstej kokršpaněl

bylo to tím horkem... ale potřebovat vědět všechno, se mi zdá jako nádherný životní cíl... mnohem krásnější a ušlechtilejší než mnoho a mnoho jiných (vždyť většina tajemství nemá cenu té hloubky, za kterou jsou ukryta...)

opět jsem si údivně pošmákl na Tvém veršotepectví

líbí se mi to... je to... hledám slova... zřejmě velmi přesně pocitově popisné... a přesto to neupadá do kýče nebo do šedo-obyčejnosti... není to pokus o poezii, JE to poezie

:) je mi ctí, pane... krásný kousky! ...vlastně kusy, on takovej slon se pronese :)

různorodost lidí svět obohacuje, nechť tomu tak je i nadále... máš skvělé nápady na psaní, jen vždycky bolí ty hrubky - škoda, jinak by to nemělo chybu

:( ... zdá se, že špatných zpráv není nikdy dost... Počátky zůstávají legendou

nenene... to je jen pro nás ;)

dobře napsáno

víc než velmi dobré

velice dobré

téma i objekty mimo můj vkus, ovšem napsáno s grácií: plynule, rytmicky, lehce - paráda!

jó, přírodní lyrika... to je přesně to, co neumím napsat... ta se mi umí jen líbit nebo nelíbit (toto je ten první případ), ale soutěžit v ní nebudu... v prvním verši mám neodbytný pocit, jako bych potřeboval najít paličku, abych před voňavý bez přitloukl čárku... takhle je to takový bez nahoře bez... ale dál se zase do básně už žádná čárka nehodí, takže by to byl takový nevzhledný solitér... a dělit ten verš by byla škoda, takže z konstrukčního hlediska výsledek plně chápu

táta mě naučil říkat setrovi "placatej pes" :)

jináč: zapomnělo se ještě na Motor, ten nejsrdcovitější klub... a k tomu "já už psa jedl" nevydržím, než po cimrmanovsku dodat: "to není špatný maso..."

tahle je pro mne složitější

Znovu výborné.

Tohle je vážně dobré! Tímle stylem, atmosférou a slovy už jsem viděl kupy a kupy pokažených a nezajímavých básní... Ale tahle k nim nepatří! Ta mne dokázala upoutat, aniž bych to předem jakkoli očekával. Umíš.

máš spoustu krásných básní, ale tahle je piedestální! možná proto, že se mi trefila vkusem do filozofického nastavení nebo jen tím, že obsahuje zkrátka náš svět v kostce... od prvního do posledního písmenka... otázka je, zda-li to uvědomění je marnost nebo nejvyšší meta... nebo prostě jen život

brrrr... někdy se z uměleckých děl stanou... no, někdy se prostě polkne a přejde mráz po zádech....

po tom, jak to napsala Olí, už můžu přidat jen svůj otisk tlapy... moc dobré

no... a o pár let později... se to stalo normou... já si ale třeba nikdy nezvyknu na vánoční výzdobu v obchodech už v září... přijde mi to, jak kdyby se v roce 2020 připravovala oslava nového roku 2022

Respiračních chorob prost je!
Toť v jeho věku divem!
Leč...
nakazil se HIVem...