drsnosrstej kokršpaněl

Paulmatthiole: ano, byly to, teď je to vidět ve zpětném pohledu, narážky spíš na Tebe, jako na admina (což mi přijde, že sem tuplem nepatří), a Ty ses k nim nějak vyjadřoval... což jsem vzal celkem v pohodě... vadilo mi to, až když se to tady začalo rozjíždět... nejvíc mne, přiznám se, rozčílil M.A.Rek

Hazentla: ad "Přečti si to ale po sobě sám, a tady nikdo o ST neřekl ani slovo (ale je s podivem, jak najednou všichni ví, o co jde, že?"

02.08.2020 - 21:26 Hazentla
"a přestali se omezovat na dvoupísmenné komentáře"

03.08.2020 - 08:35 Paulmatthiole
"A, světe div se, ani jedno vyjádření ve stylu "ST"..."

... a kdo má číst pořádně...

ta báseň není v ničem konkrétní... je to o člověku, o světě, o vesmíru, a jak by dodal Stopařův průvodce po Galaxii "...a tak vůbec"
a nakonec se i její název (vč. velkého písmena) používá jako nástroj v nějakém lokálním dohadu... to není žádné kladivo, a nelíbí se mi to

Paulmatthiole: Hazentla: tak si popovídejte o čem chcete... myslim, že jsem se vyjádřil slušně a víc nemůžu udělat... nikdo tady nebrečí, nevyhrožuje, nikomu neubližuje, píšu své prosby čtenářům a píšu fakta... to je tak maximální věc, co můžu udělat, aniž bych zbytečně vyhazoval energii na věci, které nemůžu změnit... chodim sem psát, nepíšu nejčetnější díla, nepíšu nejčetnější komentáře, mám tu kamarády a známé - všechno z toho mi může někdo vyčítat, stejně jako mi to může někdo přidávat k dobru - tak to prostě je... s psaním už asi nepřestanu... takže... člověk si zařizuje věci tak, aby ho naplňovaly... přirozeně... a tohle tady, celé tohle místo, pod touhle básní se nějak nepovedlo, přičemž se mi snažíte říct, že je to tím jedním veršem - docela hezky souzníte, vy dva... no, možné to je... ale jak vidno, nepůsobilo to tak na každého... takže se dá vyselektovat skupina, kterou to nasměruje někam a skupina, která to přehlédne, protože je její hlavní zájem poezie... nu, původní myšlenka byla, přísahám bohu, opravdu poměrně nevinná

a to samé Ringo... napsal normální komentář, omlouvám se mu za spam, že jsem ho označil

Hazentla: no, přiznejme si fakt, že pokud by tu někdo napsal něco, co by bylo tak úžasné, že by tomu dal supertip každý, kdo se tu jen ochomýtne, tak sto tipů nedá... ani padesát... jakože ta meta sto tu dosažitelná bývala, meta padesát ještě i po opadnutí prvotního autorského boomu také... a meta třiceti tipů byla normální... teď se přes třicet dostanou nejlepší z nejlepších, a to když je dobrý měsíc... s komentáři je to stejné... Libres umírá, ať se to svádí na co chce, tak umírá... třeba neumře, třeba jo... ale já sem prostě nepíšu pro to, abych pak četl hádku o tom, jestli se mají nebo nemají dávat ST... pokud to tak pod svými díly chceš, tak prosím... ale já půjdu v takovém případě publikovat jinam... protože jsem tím prostě otrávenej... ta báseň NENÍ o tom... že jsou o tom hlavy většiny komentujících (omlouvám se tímto Renému, kterého jsem vztánul do komentáře, ale vůbec se ho to netýká, neboť se tu choval normálně), to je špatně

o tleskáncích nikde nepíšu, přečti si znovu ten text

Hazentla: Lilith: M.A.Rek: Paulmatthiole: Psavec: René Vulkán: Ringo: Tamara J: vavaoko:

Vážení, lidé...
díky moc za zastavení se u tohodle díla. Víte, básníků nebo lidí, kteří se v dnešní době o poezii nějak zajímají, chtějí se v ní zlepšovat, závisí jim na úrovni jimi používaného jazyka, závisí jim na kvalitě jejich sdělení ostatním - a zároveň zůstávají u prastaré platformy, tedy: něco napíšu (co nejlépe umím, pečlivě - a pak z toho napsaného vyberu jen to nejlepší, abych nezatěžoval okolí tím, co nemá smysl, co se nemá šanci dotknout a něčím obohatit, ať už je to vážná věc nebo cosi k rozesmání, k fantazírování), a předám to ostatním ke čtení - a ti, kdo čtou, si to nepustí do sluchátek, nepřehrají si to pohodlně jako video - ti si nad tím sednou, a odřou si o to svoje oči a svůj mozek, v klidu nad tím stráví (jejich drahý, bez přehánění - každou minutu můžeme/můžete investovat jinak a každá nám/vám může chybět jinde) čas a hlavně myšlenky... takových lidí nás je kyblík na světě, sáček v republice, hrstka tady na Libresu - myslím aktivních... a čím dál méně, protože čtení a psaní čím dál méně oslovuje - řekněme to na rovinu, umět něco napsat a pak to ještě dokázat kvalitně nahrát, kvalitně přednést - předat audiovizuálně s hereckou dovedností - to už je o dost větší kunšt - a dneska to slušná část mladé generace umí, resp. většina umí ty věci navazující na to psaní, to psaní samo o sobě už právě tolik ne... každopádně - zpět k ménu sdělení:

je nás tu hrstka - to je zásadní věc - a o moc nás tu asi víc už nebude - ok - času máme taky jen omezené množství, a nikdo se neživíme ani psaním ani čtením... ale 1) jsme tu, abychom to - když už to děláme - dělali pořádně; takže je blízko pravdě, že když někde necháte dvě písmenka jako komentář, tak je to spíše Váš fetiš než projev někoho, slovně pravděpodobně zdatnějšího než průměrný teenager, na koho působilo dílo... i když, ano, k dílům o něčí smrti například také raději mlčím a napíšu něco jako tři tečky - jako "byl jsem tu, jsem s tebou, ale nemám slova"... ale není to vyjadřování pod každé dílo... a raději si jich spoustu nepřečtu ,než abych dával pod každé jen parafu... to samé platí pro psaní, za své gramatické a jiné chyby (vyskytnou se tu a tam každému) se stydím, opravuji si je a neobhajuji si je, maximálně uvedu, proč se mi ta hloupost stala - a už aby to rychle zmizelo z textu pryč! - chci, sakra, psát dobře, nechci být oslavován za pologramotnost ...a 2) je nás tu hrstka, takže hádat se navzájem a štvát se kvůli nesmyslům tak, že se i ta hrstka rozejde, a budeme si psát tak maximálně do šuplíku, protože - přiznejme si - knížku poezie někoho, o kom člověk v životě neslyšel - kolik lidí si z deseti miliónů obyvatel naší republiky takovou knížku koupí: sto? Tak to sto z deseti miliónů, to je číslo naší literární slávy, ať už jsme zdatní, poplácaní literáti, jak chceme - to je také blízko pravdě... což ale neznamená, že pro těch sto lidí nebudeme hodlat psát to nejlepší, co umíme (třeba si nějakého našeho kousku někdo za sto let všimne a budeme vzorkem poezie začátku 21. století v nějaké formě "čítanek" :) )

Nezlobte se na mne, ale po tom, co tu probíhá jsem to musel napsat. Jsem rád, že jste - ale nejsem rád uprostřed Vašich svárů. Třeba mne za tyto názory ignorujte, bude mi to líto... jenže je to moje přesvědčení. Dík.

zábavně napsáno, vtipné, inteligentní, plynule nekřečovitě zveršováno - znovu moc líbí! cosi mne ponouká sdělit, že takový skvělý dojem tu na mne už dloooooouho žádný nový příchozí neudělal

suprová, rytmická, vymáklá - potěšila mi oko

Tara: no... uvidíme, jak to bude... možná nám to nedovolí virová situace... anebo, možná to nebude v parku... uvidíme

šest a půl hvězdy z pěti možných

Ringo: :)) O povinnostech využiji svého práva nevypovídat. :)

Hazentla: Dobrá báseň... ony asi hořící lodě přitahují básnickou pozornost... oprávněně... jsou tam vlastně všechny čtyři antické elementy: na rozhraní voda/vzduch se vznáší pevná věc (země pro námořníky), kterou ukusuje oheň, prolínající se se všemi elementy zároveň - magie sama... a, když k tomu připočteme tu absurditu požáru uprostřed té nekonečné masy vody... no, zkus to nechat bez povšimnutí...

Hazentla: "Měl by ses psaní víc věnovat." :D :D :D ... velmi vtipné ... to bych ovšem musel souběžně žít dva životy, a když bych v tom druhém doháněl bohaté resty z tohodle prvního, tak mi v něm snad možná zbýval i nějaký drobný čas na víc psaní :D

:-*

Začínám si s nabývající jistotou myslet, že pohodovej klidnej důchod plnej volnýho času a naplňujících koníčků, na které není v plnokrevném životě čas, je něco jako zážitková cesta kolem světa - prostě sen z jiný reality, kterej nikdy nedostane ani minimální šanci, aby se splnil... dobrá zpráva je, že mám ještě dost času, připravovat se na tu realitu pozvolna

Špáďa: Ne. Já jsem jenom vnímač, co občas zkusí vyjádřit, co navnímal. K ničemu to moc není.
Na filozofa musíš být (nebo mám jenom ten pocit) i trochu bojovník, trochu kazatel, trochu mučedník a... dneska taky nejsme na začátku letopočtu, takže na to musíš mít i školy, publikace, citace, známost minimálně v odborných kruzích - pak jsi filozof... v současném pojetí toho slova... A nic z toho já nejsem... a být nemám v plánu... protože viz báseň

to je... vlastně... i když to tak přes ten obal nevypadá... přírodní lyrika... očima chlapa... a v tomhle století

jak moc to psát nedovedu, tak moc to obdivuju

souhlasím s tím, že my opice stále jsme, že jsme se téměř nikam neposunuli(y), jen si dokázali(y) vytvořit o něco větší pohodlí k životu (ale trochu to pokrok je, ne že ne)

nesouhlasím s tím, že dříve byl člověk (potažmo: že dříve byli lidé) v čemkoli lepší: zdravější, svobodnější, rovnější si... nic z toho tak nebylo... když zapátráš v historii, najdeš si lidské projevy (dopisy, příběhy, kroniky, listiny): ze středověku, ze starověku, z doby před padesáti, před sto, před dvěma stovkami let... z jakkoli dávné doby, zjistíš jedno: jsme v podstatě naturelem stále stejní - přestože se mění móda, zvyky, tradice, náboženství, mocní a mocnosti, války/nemoci/blahobyty, práva a nepráva - tak přes to všechno, v nás zůstává: světlá stránka (tedy snění, že jednou bude lépe nebo dokonce
budeme my lepší + vlastní obratná či neobratná snaha o to, aby to tak bylo, přátelství/láska mezi námi i vlastně směrem k jiným živým bytostem, bádání, objevování světa a neustálá chuť k němu... a určitě něco, na co jsem zapomněl...) a ta temná stánka (přesvědčení, že máme pravdu jen my, ostatní nám kazí její dosažení, a my za ni musíme proti ostatním bojovat; lenost přemýšlet; a potom takové ty věci, které nám dala příroda nebo prostředí, ve kterém jsme vyrostli a trpí kvůli tomu jiní lidé, jiné živé bytosti)

já osobně si myslím, že dokud se lidé (většina lidí a jejich myšlení, jejich vlády...) nesmíří s tím, že člověka jako bytost NELZE ZMĚNIT, že tím, že se budeme snažit prosazovat svou pravdu násilím na ostatních, napácháme jenom příšerné zlo (nacismus, komunismus... ale vlastně celá plejáda způsobů světovlád, které se rozhodly, že jejich myšlenka je natolik dobrá, že její odpůrci musí zahynout... kéž by už žádná taková na světě nenastávala), že tím, že se budeme snažit ze všech sil prosazovat tu dobrou stránku člověka, stane se to, že prosadíme tu špatnou (nutit člověka k dobru, znamená být zlý a další zlo v oplátku podněcovat)... tak dokud tohle pořád dokola potrvá (dnes to je stále to stejné), tak se nic nemá šanci změnit

řešení je přijmout to dobré i to špatné; první krok je uvědomit si, v čem jsem ten špatný; druhý krok je dovolit si (kromě toho dobrého) být občas ten špatný (protože je to mojí součástí a bez toho bych byl nešťastný a tím nakonec mnohem špatnější - ono se to nakumuluje) - a poslední krok je zařídit (si, vzájemně) svět tak, aby ty mé špatné věci co nejméně trápily ty ostatní... metafora: pokud je člověk upír, nikdy ho nedonutíš, aby nebyl - pokud vyhubíme upíry, je to genocida (a pak je otázka, koho všechno ještě můžeme vyhubit - upíry ještě ano? vlkodlaky taky? a co lidi, kteří jim pomáhají? a když jsou náhodou skoro vždycky zelenoocí, tak všechny zelenooké? a jen dospělé nebo i děti? a co vyhubit všechny, kteří protestují proti tomu hubení? a co všechny ostatní, kromě své rodiny? a co když děti zlobí a žena taky neposlouchá? no, samotnému je člověku stejně smutno, že...?) - pokud se upíři sami rozhodnou (na základě něčích argumentů a vlastních úvah), že budou pít hovězí krev místo lidské, je to pokrok; pokud vymyslíme umělou krev, kvůli které nebudou muset pít ani tu hovězí - tak je to další pokrok... pokud nám zbude hrstka upírů, která nebude chtít pít hovězí/umělou krev, pak je třeba se před nimi bránit, aby nám nepili naši, a... pak je tu problém, že to někteří budou dělat třeba z trucu, z protestu svého mládí proti svobodě, která je omezuje v tom, že nemohou pít naši krev (kdo to vůbec zakázal a proč? vědí ti ostatní jak je deprimující být upírem v tomhle světě plném lidí a upírů, kteří se změnili na tubé ovce?)... atd., atd. - a je jasné, že to nepůjde - jim to vymluvit - můžeme je akceptovat a trpět jejich občasné násilnosti - nebo je můžeme zkusit vyhubit (až po činu? preventivně ty s uveřejněnými myšlenkami na to? - ale, viz genocida), ale vždycky se najdou další a další - všichni se rodí svobodní, i ti, kteří si přejí nás zabít, jen proto, že je to jejich "svoboda", protože význam toho slova chápou jinak než my- i ti, kteří neví, že by nás svou svobodou nakonec zabili/zranili/učinili celoživotně něšťastnými, ačkoli nám ublížit nechtěji - jenže, protože neví kam vedou jejich činy, nedovedou je domyslet, tak k tomu mimo svou kontrolu dospějí - a to už je všechno lidská podstata, podstata bytosti jménem člověk, se kterou je třeba se smířit - není jiná šance - je nám dána tou přírodou, která nás stvořila tak nedokonalé, jací jsme... a troufám si tvrdit, že se to nikdy nezmění

ležení v krásném létě u vody a čas na přemýšlení jsou jeden z těch drobných dokonalých střípků v tomto světě, který má jinak k dokonalosti daleko - souzeno tedy jednou mikročástí, která tomu celku nemá šanci nikdy porozumnět - mnou

zase jsem se skvěle pobavil... ač vlastně jeden nápad, tak je na něm úžasné, že ani rýmy, ani rytmus nejsou lámané přes koleno... a vlastně se tam originálním způsobem pořád něco děje... málokdo by to uchopil s takovým uměním a jemnocitem, aby to už nebylo hloupé a nekupily se tam jen pseudorýmy nad limit zábavnosti... takhle je to vkusné "tak akorát", líbí se mi to

dodatek: měřili v ČB, v Litvínovicích, za kruháčem, směrem od Krumlova, u kynologického cvičiště... bývají tam často (jako třeba v Přísečné)