inspirováno.

Horrorová paralela o pomyslném stéblu nad bažinou.

:-)

Vracíme se k Alexandrii. Přeci jen jí nemůžeme jen tak zanedbávat, je to koneckonců princezna. :) Opustit místo, kde vyrůstáte není nikdy lehké. A´t už jste fixovaní na místo, blízké osoby, prožitá léta vzpomínky, nebo se jen neradí vzdáváte svého pohodlí, je to zkrátka tak. I Alex to musí poznat. Je čas odejít. Kam? Kudy? Pro co? Inu ne vždy je snadné najít odpověď.

:-)

další poezie bez citů

není

Tak, a jsem tu se čtvrtým pokračováním Neznámé jezdkyně. Už víme že elfí čarodějka Alexandria se musí vydat na cestu, aby naplnila proroctví a mladík jménem Joff byl naverbován do armády Vesfálského království. Chce se pokusit o útěk, ale opravdu je to reálná myšlenka? Co ho čeká v táboře vojáků kam směřují? A co se stalo před lety, že vlastně začal nenávidět vlastní rodiče a celý svět?

Tak jo, druhá kapitola Neznámé jezdkyně je zde. Zanechali jsme Alexandrii v Chrámech Vědění poté co bylo rozhodnuto, že musí odejít. Nyní se podíváme za někým jiným. Alxandria totiž není jediná, kdo tohoto podivného dne musí odejít ze svého "domova"... Pojďme se seznámit s mladým farmářem Joffem a jeho rodinou.

Aneb jak si vylít frustraci z jejího neustálého mlčení xD

...ovšem pod tou listinou je podepsaná jediná spravedlnost na tomto světě. Smrt.

musím

Po dlouhém mlčení, zas přišla noc..

...

komentář k dílu Po svaté Aně – René Vulkán

myšlenky krouží ve větě

Nejsme takoví, jak vypadáme.