Lampy, co hoří jen do rána

Ráno bolelo jak dotek motýlích křídel
ráno studilo jak letní déšť
a křišťálový vesmír zadržoval dech

vrátil ses skrz něj
všem planetám navzdory jsi přišel
z blízkých dálek nastavoval dlaně mé krvi
a já jsem nedohlédla
přes širou hladinu rudého oceánu

A pak ses vrátil
zlaté střípky se rozutíkaly blankytným nebem
napadaly za obzor, zatížily čas
a
světem se procházelo další čekání
rozedrané a znavené

Začátky odešly za listopadovým sluncem
jizvy šeptají a napínají kůži
přesto jsi tady
pršíš do květin a
bloudíš světlem pouličních lamp

M - I - L - U - J M - Ě
než vyschne nebe
miluj mě dokud bude hořet
poslední knot