Dopis pro Fanny

chromý akrobat líbá svou smrt
na přivítanou, když stoupne na lano
ona jak děvče studem zapýří se
moc dobře ví, že má už vyhráno

tvary tvých rukou hladí křehký papír
kdosi se tiskne k mřížím ticha
ztracený v hlubinách tichých ozvěn
nesní, nepláče a nedýchá

neodvracej se, záře tvých jasných očí
mě musí vést, půjdu-li někdy zpět
cestou, jíž v samém konci zdobí
rtů tvých rudý a sladce něžný květ

jestli se nevrátím, nastav svou tvář
paprskům svítání příštích dnů
a věz, že každý z nich miluje tě
láskou jakou já k tobě lnu

sbohem, vílo mých šťastných dnů
zoufalý, nemocen nemám více sil
udržet pero v ruce roztřesené
neb smrt se vkrádá do mých žil