Dnes máme 6. výročí

nemusím jít s vámi, i džbánek chladivé vody u cesty, vám řekne, že tu sem.

.... a pomoc ...

.... sudba ...???

...

...některé věci nejdou vrátit...a tak sedím doma posloucham Metallicu a brečím...a je nám stejně

Stačí se dívat kolem sebe...

Zatím jen přestava...

Naučil jsi mně jíst borůvky, pamatuješ?

bez nich je občas chvíle dlouhá

Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.* / JirkaSovi ... který nemůže jinak ... protože pak by to už nikdy nebyl ON ... /

z lásky

Vzkaz pro Miloše Urbana. Potom, co předvedl s „veselou tetou Halinou“.

Dojem je zcela jiný. Autor milý, vtipný,a skvěle čte. Naservíroval nám „Bělorusku“, a ta povídka, i když velmi pikantní, v jeho podání zněla čistě. Ač zcela odlišný od svých hrdinů, nadchl mě velmi podobně.

Ozvěny nesoučasnosti (zjistila jsem, že ani tuhle jsem zatím nevystavila oku veřejnosti...) ... doba dočasného odloučení ... dva domovy ... stesk – hluboký, bolestný

...ve smyslu, štvaný................

Jó, teď jsem si vážně jist. Nastala doba dlouho jen číst.

chtít...

.......

tichých úst...