Proč vlastně

Tříčtvrteční takt
sebestředného bytí
-z vlastní nevůle-
ztěžkl
každodením
monotóním
pocitem viny
rozehraným
do jedinečnosti slova
POCHYBY

Na sítnici vzpomínek
plných řezavé přítomnosti
zůstala jen samota
tak zoufalá
že už to přestalo vadit
smích
vymírajících
citových prožitků
lhostejnost
k postupnému uvolňování
časových kuliček
logických posloupností
všednosti dní

už i to SOS
vyťukávané
do mysli
se mi zhnusilo
svou zbytečností

i ty dvojstupy
toužebných očistců

Nevím
proč vlastně
spřádat z kužele světa
tvou přítomnost
okořeněnou
unavenými minutami
nerozhodna

krok za krokem

když jsou to kroky
zpátky

proč chtít
když není pro koho