25.5.2010

únor 2011 ... archív ...

***

Marie Uherská (1371-1395) byla první ženou římského císaře a českého krále Zikmunda Lucemburského. Jejich soužitím se jako rudá nit táhne spousta násilí. V Uhrách se tomu tenkrát, zřejmě, nikdo ani nedivil. Když uherská královna Marie spadla z koně, byla v jiném stavu. Možná se (ne)měl narodit další Lucemburk..

Víme, že Anežka z Kueringu se narodila r. 1236. Víme, že byla milenkou českého krále Přemysla Otakara druhého a měla s ním tři, nebo čtyři děti. Nevíme však, co se s Anežkou, zvanou Palceřík (to kvůli jejímu pážecímu účesu) stalo poté, kdy královna Markéta odešla z Čech. Anežka byla její dvorní dámou. Snad tedy šla s ní..

Vždy, když mám dobrou náladu, toulají se mi myšlenky v pochmurnu. Na fasádách domů opravuji kdejakou parádu, ale Bože, kdy se mi podaří ušetřit si na urnu? :o))

Kameny Nezdá se to, ale je mezi nimi i jiný rozdíl než jen ve tvaru a složení. A to v jejich pohledu na lidi. V jejich závislosti na lidech. A v oboustranné potřebě. Kámen, vlastně tedy kvádr Karlova mostu, by bez lidí neexistoval. On by vlastně byl. Ale jen jako součást hory, do níž lidé vykopali díru a z té jej vylámali a opracovali, naložili na vůz a odvezli na stavbu Karlova mostu. Tímto aktem udělali ze skály kvádr. Věc užitečnou lidem. Je viděn. Opěvován, obdivován a chráněn. Takový kámen lidi potřebuje stejně, jako lidé potřebují jej. Onehdy jsem se se svou Můzou zase zatoulal na Šumavu a kousek před Vyšším Brodem jsme si vyšli k Čertově stěně. Tam jsou zcela jiné kameny. Balvany nakupené ve svahu stěny jsou zcela odlišné od těch v pilířích Karlova mostu. Není to jen tím, že most je z pískovce a stěna ze žuly. Je to jejich pohledem na lidi. Ty balvany tvořící Čertovu stěnu lidi nepotřebují. Nevnímají je a jsou spokojeny se svým osudem. Nakupeny v neuvěřitelném úhlu nad údolím Vltavy. Obrovské, mnohatunové kusy žuly. Hladké, ale ne moc. Oblé, ale také ne moc. Dokonale stabilní, pevné a nabité jistotou „nepádu“. Nikdy předtím jsem neviděl tak spokojené kameny. Byly tam dávno před tím, než tam přišel první člověk. Byly tam již v dobách, kdy Vltava tekla na jih. A budou tam, v tom svahu nad velikou řekou, i když my tady dávno nebudeme.

... hlasům a pohádkám

... končí to všelijak, začátek bývá podobný.

... upravený komentík pro protivyla..

..

Nikdy jsem vlastně neměl nic, na čem by vydržel stát člověk...

se sb. List opad

ze sbírky Má jitra

...

Někdy chvíle, malý okamžik, třeba jen oka mžik, zanechá stopu hluboko.

...mini

věřím slovu navždy, vím, že navždy budu cítit spousty pocitů... nikdo a nic je ve mně nespálí...

http://www.youtube.com/watch?v=G2xtqaME2kE