ze sbírky: Táňi jarní tání

sonet

.................

O nenapravitelném hráči

Dnes začíná březen (a zpoza kamen asi hned tak nevylezem), a já zvu všechny milé kolegy, kteří čtou mé veršovánky, na předjarní procházku po lese... M.S. :-)

ó svo bodni vůlí...v miriádách odstínů šedi...

...

Taková malá večerní návštěva na uklidnění nervů ... nebo ne?

..kvetou,kvetou,kvetou..

Nerad bych, aby z mé anotace vznikl nesprávný dojem, lítost nad mým osudem a tak. Ale skutečností zůstává, že mne odvezou příští týden do speciální kliniky v Regensburgu, kde mne očekává operace nádoru na játrech. Prosím jen, aby ti věrní, kteří dávali příznivé komentáře k mým básním a i ti mí oblíbení občas drželi palce, vzpomenou-li si. Že telepatie funguje, vím z vlastní zkušenosti. Snad funguje i tato tichá účast na osudu bližního, kdo ví ? Dávám sem poslední báseň na delší dobu a děkuji všem básnířkám i básníkům za jejich přízeň. Zvláště bych rád poděkoval mé paní lektorce na libres, která mi obětavě upravovala básně, psané na německém PC za minulých nemocničních pobytů. Věřím : S Boží pomocí na shledanou zase na libres. Váš Jan Maren

Není to pohádka, slyšela jsem to tolikrát vyprávět, že mi připadá, jako bych při tom byla…ale vím určitě, že tátovy "zvláštnosti" jsem podědila ...

...

Skromné poděkování za vše.

Prolog Řev Ticha je takové moje druhé Carpe Diem. Jsou to moje pocity, city, strach, osamění. Všeobecné každodenní dění kolem mě, které mě nějak ovlivňuje a díky kterému si vytvářím vlastní názor na danou věc. Řev ticha je nejsilnější, když se projevuje moje druhé schizofrenní Já, které je tak trochu básníkem. Je to jeho motor, jeho duše, jeho Cesta.