Pevnost

Došel jsem k bráně Pevnosti,
okolo zbroj a kosti.
Brána je vysoká a zdy ještě vyšší
a ti co mě sledují jsou tišší.
Míří na mě luky s šípy na puštěnými jedem,
jsou jich tisíce a stačil by jeden.
Pevnost-město, město-pevnost,
tyčí se přede mnou obrovská hrdost.
Runy na zdech příkop a trojí valy,
nejedni králové to vzdali.
Utekli nebo zemřeli, hlavy visí nad branou,
většinou už vyschlé, ale každá s korunou.
I já mám korunu, ale nejsem král,
už ne, už jsem dopannoval.
Přišel jsem prosit vládce Pevnosti o pomoc,
snad otevřou bránu než přijde noc.
Noc je totiž jejich, to já vím,
a proto nikdy nespím.
Potichu přišly temné přízraky,
padla moje království a můj lid taky.