Líbilo se

Magica:
Já nikdy nevím, co moudrého k tvým textům napsat.
Prostě se mi líbí. Tečka.:-))

Adama:
Ženu nejde dopít do dna.

jc senior:
slov málo, tak přiměřeně
a lehkých jako motýl
pro tu chvíli s dlouhou šíjí
s níž bych se rád opil
*

sailorr:
Od těch dob, co se ten neopatrný mládenec v dešti nachladil, už nejsou Máje, co bývaly. Nebo naopak jsou? To neví snad ani Maxim, on zná jen to své - vesnój já guljáju v párke. Ovšem z vás, milá kolegyně, jarní bouřka přímo čiší.
A.J.

Kapka:
Ať polibek motýlí
nebo ten, co zešílí...
Ať se líbá, jak se líbá
bez polibků je to bída :-)
ST

zenge:
sem ted s moju v libankach porad jen polib mi! vyliž mi! ;-)

básněnka:
co nosí noc?

hedvábnou košilku s křídly nočních motýlků:-)

slyšíš ten valčík?..noční motýl v lásce znamená...

Ringo:
E.T.Jane: Tvuj komentík, E.T.Jani,
do tvárí mi cerven vhání. :-)

Ringo:
Dovolil jsem si k tvému vtipnému dílku sesmolit následující komentár:

Pan mol splasil usanku,
pozval na ni kudlanku,
horsí nezli molice,
tahle se jen modlit chce.

Trpí srdce toho mola,
dostal infarkt bez okolku,
odvezli ho do Motola,
meli radej Na Homolku.

Dopovím, ac mne to bolí,
zhasl jeden zivot molí... :-(

Ringo:
Já jsem predevsím rád, ze se v ceské básni po dlouhé dobe konecne zase objevilo hrozne opomíjené sluvko defibrilátor. To vecné prehlízení mi trhalo srdce.

Kajuta:
Věděl bych jak na démona
našel bych mu démonku
síly by se vyrovnaly
pili by mrak jak lemonku :)

Knoflík reset od zemičky
chvíli by se odvrátil
a démoní výdej sil
našel by si jiné hříčky .)

Bleskošipky změní směry
na, (smím li to říct), skákací
zem nezmačklá do plechovky
nebude pak plakací. :)

ST a Z
Líbí se mi muzika a možná, že samotná Země by si to nezasloužila, což se ale nedá říct o některých jedincích, kteří na ní žijí. Ale jistě by si nakonec poradila a bez nás (možná), mnohem rychleji, než tušíme. Díky za zamyšlení. .)

vavaoko:
Já mám pocit, že se jim to samotným také nelíbí. Ale co mají dělat? Opakování věcí dávno řečených je jistota. jistota toho, že to někdo ocení. Kdo? Ti kdo jsou příliš mladí na to, aby si pamatovali že to, co je jim prezentováno, už tady jednou (nejméně jednou) bylo. A potom ti staří, kteří si to nepamatují. A také naivní klaka, myslící si, že jméno rovná se kvalita.
Jsem rád, že jsem mimo těchto věcí. Píši si to, co Mě napadlo. Samozřejmě čtu i to, co napadlo někoho Jiného. A tak mi to stačí. Věci se mi líbí, anebo ne. Nepotřebuji, aby mi někdo říkal, co se mi má líbit. Asi tak.
Tobě ST

zenge:
vono je to těžký
ač člověk napíše cokoliv...
Nejlepší poezie je-
když si sedneš na pařez v lese
a nenapíšeš vůbec nic
dyť sou to jenom slova;-)

sailorr:
Hlavní cenu pro každého a noha dealera čehokoliv do každých dveří. Maxim Kravčuk jednou vyzkoumal, že nejkrásnější poezií je hluboké ticho souznění. Bohužel bylo tak neuchopitelné, že nešlo přihlásit do žádné soutěže o ceny. Ale on je Maxim stejně v jádru nesoutěživej, tak si ho nechal v sobě.

Kajuta:
Svůdná poezie. Píšeš čím dál tím lépe.
Tančí to tam. Voní. Žije.
Jsem potěšený, až to tepe.
Jedna hezčí, nežli druhá, těžko vybrat nejlepší,
líbí se mi celé trio, jak vysoké klasy ční.
Prvá jemná, impresivní, vskutku velký zlata kus,
opij sluncem se a zívni, v klasy lehni, jen to zkus. :)
Druhá sladce kutálivá, milé plodů spojení
hrušeň si větvemi kývá, vůní svůdné rojení.

Třetí, voní po jehličí
větrem ševel borovic
zen mi z teho všade fičí
klidně vyprávěj, dál, víc

ST a Z .) Moc se Ti to trio povedlo. Velmi půvabné básnění. :)

básněnka:
Já zase získala dojem, že je v módě umírání, na cokoli co tě bolí, výkřiky zhrzených manželek a tak podobně...asi obraz doby...

Hazentla:
Já to vidím spíš tak, že jakékoli oceňování (v podstatě čehokoli) je vždycky naprostým odrazem jedné věci – dobového vkusu.
V padesátých letech se oceňovaly budovatelké peachoviny a sociálně-realistické romány. Dle mého pak takové ocenění nevypovídá nic ani tak o kvalitě daného díla, jako o době, která toto dílo ocenila.
Člověk, který chce umělecky tvořit, pak má na výběr ze dvou možností:
a) přizpůsobím se dobovému vkusu a budu-li disponovat jakýms takýms talentem, pravděpodobně budu nějak oceněn. Otázka je, co na moje ocenění řekne generace o pár let dál, až se zase změní dobový vkus. To už mi ale bude vlastně šumák.
b) budu si psát po svým, tak jak já cítím, že by se psát mělo. Pravděpodobně se budu na sebe moc podívat do zrcadla a nebudu se cítit jako prodejná děvka, vysoce pravděpodobně mě žádné ocenění nečeká (leda bych se zrovna trefil do toho dobového vkusu), nejspíš se mi budou smát, že píšu nemožně, a možná mě někdo objeví sto let po mé smrti a bude si říkat: „ty jo, to byl borec. Škoda, že ve své době tak nepochopenej.“ (a nebudu první, ani poslední – viz Mácha, nebo třeba Emily Dickinson)…A to už mi to bude taky šumák.

Moc optimisticky to nezní tak ani tak. :)

Dota Slunská:
Někteří se tváří, že v poezii kašlou na trendy a hýří svobodným a nespoutaným životem a přitom by z ní vyvláčeli život nebo ji přinejmenším uskřípli do emočního vakua. Taky mám pocit, že často chybí úžas a převládá nucenost. :(

básněnka:
jen jestli Jidáš nebyl obětí...někdo to musel udělat, pro dva tisíce let prokletí...někdo je muž, co musel do svý duše vrazit vlastní nůž

Ringo:
Balkónek se s Julcou zrítil
(fuserina zedníka),
adrenalin párek cítil,
divze z obou nestríká...

Oddychli si Montekové
a podobne Kapuleti
„V háji jsou jen saty nové“
Veronou hned zpráva letí. :-)