Líbilo se

Hazentla:
Já to vidím spíš tak, že jakékoli oceňování (v podstatě čehokoli) je vždycky naprostým odrazem jedné věci – dobového vkusu.
V padesátých letech se oceňovaly budovatelké peachoviny a sociálně-realistické romány. Dle mého pak takové ocenění nevypovídá nic ani tak o kvalitě daného díla, jako o době, která toto dílo ocenila.
Člověk, který chce umělecky tvořit, pak má na výběr ze dvou možností:
a) přizpůsobím se dobovému vkusu a budu-li disponovat jakýms takýms talentem, pravděpodobně budu nějak oceněn. Otázka je, co na moje ocenění řekne generace o pár let dál, až se zase změní dobový vkus. To už mi ale bude vlastně šumák.
b) budu si psát po svým, tak jak já cítím, že by se psát mělo. Pravděpodobně se budu na sebe moc podívat do zrcadla a nebudu se cítit jako prodejná děvka, vysoce pravděpodobně mě žádné ocenění nečeká (leda bych se zrovna trefil do toho dobového vkusu), nejspíš se mi budou smát, že píšu nemožně, a možná mě někdo objeví sto let po mé smrti a bude si říkat: „ty jo, to byl borec. Škoda, že ve své době tak nepochopenej.“ (a nebudu první, ani poslední – viz Mácha, nebo třeba Emily Dickinson)…A to už mi to bude taky šumák.

Moc optimisticky to nezní tak ani tak. :)

Dota Slunská:
Někteří se tváří, že v poezii kašlou na trendy a hýří svobodným a nespoutaným životem a přitom by z ní vyvláčeli život nebo ji přinejmenším uskřípli do emočního vakua. Taky mám pocit, že často chybí úžas a převládá nucenost. :(

básněnka:
jen jestli Jidáš nebyl obětí...někdo to musel udělat, pro dva tisíce let prokletí...někdo je muž, co musel do svý duše vrazit vlastní nůž

Ringo:
Balkónek se s Julcou zrítil
(fuserina zedníka),
adrenalin párek cítil,
divze z obou nestríká...

Oddychli si Montekové
a podobne Kapuleti
„V háji jsou jen saty nové“
Veronou hned zpráva letí. :-)

sailorr:
Maxim Kravčuk jednou držel přednášku na téma " Co je vlastně psí a co lidské? " Přišlo mnoho posluchačů. Někteří poslouchali tiše, jiní se drbali za uchem. Jedni tleskali a další si hlídali míček. Bylo jich tam, pospolu a všichni spokojení. Jo, holt jako na správné filozofické přednášce.
a.j.

Lilith:
Básníkovo jarní snění zbásněné do snění
básníkovo vidění, viděno v jarním hávu
básníkovo štěstí, neuletí, jak vrabec z hrsti
básníkovo vzpomínková lavička je v aleji
básníkovou lodí se stává, je dřímavou nadějí
básníkova cesta štěstí odvane ho kdovíkam
básník brzy řekne: je to krásné, povím Vám

Jarní paprskové vlasy větve slunci do copánku učešou
je to krásné, povím Ti, básníku, jen dál jdi cestou svou
pošlu vítr do bezplachtí, snad lavičce plachty narostou
na křehkou jízdu do kdovíkam dva spolu odjedou
ST+Z :-)

divoženka1:
pod stromem se šumícími srdíčky
je milo zaSTavit se a schovat jeho liSTky pod víčky

krizekkk:
Za dva bodie. Doyle.

krizekkk:
Dobrá práce pane s kohoutem. :-) ST

vavaoko:
Člověk má touhu se vrátit. Nikdy se však nevrátí na totéž místo, odkud odešel. I kdyby jen vyšel za dveře a vrátil se. Vždy je něco jinak. Vše za tu chvilku zestárne. Jen o tu chvilku, ale již to nikdy nebude stejné. Čím delší dobu strávíme za dveřmi, tím větší změny najdeme při návratu. Čas je neuchopitelný. A proto jej nelze zastavit. Také jsem se párkrát vrátil. A vždy jinam, než jsem chtěl.
Přeji úspěch Tobě i Tvé knize.
A ST

René Vulkán:
Tak oči zavírám ani dech netajím voda mě objímá
ten chlad co nebolí

CULIKATA:
Moudrá básnička, krásná..

sailorr:
Bolesti je prosta kolonie termitů a poznání též. Dokud se neobjeví mravenečník, pak už nezdrhneš.
a.j.

s.e.n:
Včeličko pilná-nebuď omylná
rozleť se v širý kraj
pole, lesy, háj
není vás moc tak
potěš nám zrak.

Kapka:
Moc krásně výstižné. Už jsem se těšila na tvou novou báseň, moc pěkná. ST a budu se těšit na další.

Lilith:
Jú, to je ale sbírka, kouřeníčko s nostalgií... my kouřili na hřbitově doutníky, ale nevím, jak se jmenovaly... byly to kusovky z trafiky... ;-) nevíš?
ST

Lilith:
Půlka mé rodiny z Krkonoš pochází... :-)
Krásné
ST

zvířenka:
Festival zvířecích blús, to mě bere.
Píšeš jak Bůh, nespouštím Tě ze zřetele.
:-)

jc senior:
zenge: Floe: detektor:
Jaro se možná zbaví naivnosti samo, kdo ale zbaví naivnosti nás..?
Dík, přátelé.

jc senior:
nerad vstávám za svítání
rád mám teplou starou pec
slunce neláká mě ani
vylézt někam na kopec

prý tam má hrad krásná paní
vyprávěl vandrovník švec
mně milejší je usínání,
jsem zkrátka Honza ospalec
*