Ženy v životě slavných a geniů

Ernest Hemingway: Nejdůležitější kapitál spisovatele je nešťastné dětství
» autor: Tomáš
Tento citát mě přivedl k tomu, že jsem si dal za úkol ověřit z různých pramenů, jak dalece je přiléhavý a pravdivý. Našel jsem zajímavá až neuvěřitelná fakta, z nichž některá jsou všeobecně málo známá.

Nejprve se chci zabývat vztahem syna ku své matce, manželce nebo družce a naopak; ať už byl pozitivní nebo negativní, ať už zaživa nebo po její smrti.

Někteří významní muži nenáviděli svou matku: Byron proto, že byla hysterická a že se mu vysmívala pro jeho znetvořenou nohu. Charles Dickens proto, že ho jako dvanáctiletého nechala pracovat v továrně. A Hemingway poněvadž byla panovačná, několik let ho oblékala do dívčích šatiček a jeho otce tak trýznila, že spáchal sebevraždu. Goethe nechtěl bydlet se svou matkou ve Weimaru a v posledních jedenácti letech jejího života ve Frankfurtu ji nikdy nenavštívil. Richard Wagner napsal, že si nevzpomíná, že by se s ním v jeho dětství matka někdy pomazlila.

Jakým způsobem a jak intenzivní byly styky se svou matkou, to vše ovlivnilo převážně mnohým později významým mužům jejich životní cestu. Muži se už od pradávna snažili imponovat své matce, ať už byla chladná a nepřístupná, jako to bylo u Bismarcka nebo Rimbauda nebo naopak nadšená a dobrosrdečná, jako u Chopina,Flauberta či Walt Whitmana.

Zde je nutno se zmínit i o dominantní matce Václava Havla a jeho první ženě Olze, které v něm sice zanechaly komplexy v jeho vztazích k ostatním ženám z jeho nejbližšího okolí a to i v období, kdy už byl prezidentem, ale kupodivu naprosto neovlivnily jeho politický postoj coby dizidenta a později prezidenta

Baudelaire, posléze už životní vrak z opia a syphylis, psal matce v posledních letech jejího života až čtyřikrát denně dopisy, ve kterých ji mimo jiné ujišťoval, že je jejím intimním a jediným přítelem a modlil se za ni, aby ještě dlouho žila.

Marcel Proust žil u své matky ještě jako už dospělý, těšil se z toho, jak k němu byla něžná a bezmezně ohleduplná. Aby ji psychicky nezranil, tak se jí až do její smrti nesvěřil, že je homosexuální.

Pozdější americký prezident Franklin Roosevelt, byl od rodičů hýčkán a prvních pět let matkou oblékán do dívčích šatů, jako už zmíněný Hemingway. K jeho svadbě mu koupila matka dům i se vším nábytkem. Když ovdověla, vzal si ji k sobě přes plačtivé protesty své manželky. K Demokratické straně, která ho chtěla získat, aby kandidoval do parlamentu v New Yorku, se vyjádřil: „O tom bych chtěl nejprve promluvit se svou matkou!“

Pod hrozbou, že ji potrestá, nutil Bertold Brecht svou přítelkyni Margaretu, komunistku z dělnické rodiny, aby lektorovala jeho texty do proletářské srozumitelnosti. Když však v roce 1941 v Moskvě umírala, opustil ji a emigroval do Ameriky.

Tolstého manželka byla trpělivou sekretářkou, přepisující i několikrát na čisto jeho objemné rukopisy, které nesčetněkrát korigoval. Vyjednávala s nakladateli, starala se o hosty, obstarávala statek, porodila a vychovala celkem osm dětí.

Paul Gauguin opustil zcela bezstarostně své povolání jako burzovní makléř, aby se mohl věnovat malování, aniž by se zeptal své manželky, jak dále bude živit jeho rodinu s pěti dětmi. Nakonec se od nich odloučil a přesídlil na Martinique a později na Tahiti.

V manželství těch Velikých byla žena jejich služebnou nebo pečovatelkou, někdy i mecenáškou. Manželky Haydna a Balzaca dráždily své manžele takřka až do krve, Heine tu svou označil za domácí Vesuv, naopak zase Schumann,Gauguin, Strindberg, Brecht své ženy trápili a duševně ničili.

Některé ženy nejen svým mužům posluhovaly, ale navíc byly i jejich manažérkami, jako byla Henriette Straußovu synu Johannovi. Byla sedm roků starší než on, porodila mu sedm nemanželských dětí, rozmazlovala ho a současně byla jeho hnací silou. Když po patnácti letech zemřela, zůstal bezradný a bezmocný.

Anna Grigorijevna Dostojevska, spisovatelova druhá mladá žena, byla pro svého muže nejenom služkou, ale i velkou oporou a pomocí. Diktoval jí svoje romány, které přenášela na papír a přes všechny jeho opakované dluhy se snažila dělat mu život snesitelným.

V Darwinově zbožné ženě Emmě vzrůstala pozvolna velká nedůvěra k jeho Evoluční teorii, poněvadž v ní pociťovala rouhání se Bohu.

Haydn se oženil s dcerou kadeřníka, která mu učinila život hořkým. Byla nevzdělaná, hašteřivá a chorobně žárlivá. Jejich manželství bylo bezdětné a trvalo 41 roků. Z toho v posledních 21 letech miloval Haydn jednu operní zpěvačku. O své ženě se zmiňoval jak o ďábelském stvoření a že by si přál, aby už konečně zemřela. Je prý nadmíru urážlivá a má trvale špatnou náladu.

Goetheho ženu Christianne Vulpius označovala jeho matka jako „postelový poklad“, pro Schillerovu manželku byla „Goetheho tučnou polovinou“ a pro Bettinu Brentano dokonce „šíleným jelitem“!

Nejhroznější ovšem bylo pro mužského potomka, když ztratil matku. Pascalovi zemřela, když mu byly tři roky. Jeho pedantický otec mu zakázal zabývat se matematikou, protože prý to není věda pro dítě. Pascal ale přesto už jako dvanáctiletý samostatně objevil dvanáct Euklidových vět!

Michelangelo osiřel v šesti, Stendhal v sedmi letech. Neštěstí -ať už jakékoliv- vytváří umělce. Edward Munch musel jako pětiletý zažít, jak jeho matka zemřela na tuberkulózu. Jako dospělý namaloval „Výkřik“, který platí dodnes za nejstrašnější vyjádření bolesti. Edgar Allan Poe nebyl ještě ani tři roky, když ve společně obývaném pokoji jeho matka celé týdny plivala krev a ukašlala se až ku smrti. Setrval u její mrtvoly celou první noc a tyto zážitky ho pronásledovaly po celý život.

Podobná hororová fakta platí i o vztahu geniálních synů ke svým otcům. Ale to už je zase jiná kapitola.

Zpět k úvodnímu citátu: jistěže hodně nás ostatních, nevýznamných lidí a „negeniů“ taky prožívá nešťastné dětství následkem nepříznivých rodinných poměrů a nevytvoří ve svém životě nic zvláštního anebo se naopak zřítí do celoživotního neštěstí, jiní pak v utrpení předčasně a všemi zapomenuti bídně zemřou.

Ale jsou právě jedinci, kteří se vzdor svému negativnímu životnímu startu vzepnou až do úžasné výše či geniality, takže vzniká otázka pro filozofy, zda-li by k tomu taky došlo, kdyby nebyli v dětství nebo v mládí ničeni a trýzněni, jak shora uvedeno?
Tipů: 12
» 22.06.15
» komentářů: 7
» čteno: 512(14)
» posláno: 0


» 23.06.2015 - 10:06
Zajímavé. Ženy hrají v životě mužů velikou roli. Všech mužů. je to tak dáno přírodou.
ST
» 23.06.2015 - 11:20
Já si osobně myslím, že to plus mínus bude stejný u všech - viz koment nade mnou. Ženy hrají v životě mužů velikou roli. Všech mužů.
Dodávám: A muži hrají v životě žen velikou roli. Všech žen.
--
nicméně čtení zajímavé.
PS: má-li Hemingway pravdu, jako spisovatel si neškrtnu :)
» 23.06.2015 - 21:36
detektor
Velmi pravdivá a moudrá úvaha...já také nikdy nebudu dobrým spisovatelem, neboť jsem měl krásné dětství...:-)ST a poklona...
» 23.06.2015 - 22:33
Supertip! Už dlouho jsem nečetla tak zajímavou úvahu a navíc to zcela koresponduje s mojí osobní zkušeností.
» 24.06.2015 - 08:17
zajímavé informace...záložka
ST.
» 27.06.2015 - 16:27
1
Skvělý výtah! Kladem je, že inspirativní neštěstí, které jsem nestihl zažít v dětství, mohu ještě dohnat vhodně uzavřeným sňatkem :-P
» 08.03.2016 - 22:18
ST za onu studijní práci a úsilí.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
online
Radečka + 1 skrytých [2]
narozeniny
Zasnena [6]


© 2011 - 2019 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Ty nejlepší útržky z každodenního, místy bláznivého, života.

Ladič pian

Ladíme, opravujeme, provádíme posudky klavírů a pianin.