Líbilo se

René Vulkán:
Na planetě Zemi
dobře je mi

Na planetě Venuši
dostal bych přes uši
Nemoh bych tam býti nastálo
blbě by se mi tam dýchalo

Květka Š.:
la,la,la,la,la,la,li
s rádiem jsme zpívali
jednu pěknou písničku
o jaru a sluníčku...

Gándhí:
Díky za setkání se na Nezvalovce i tu! Co báseň, to velké B ;).

Lazar:
Špáďa: Krásné tři verše.

zenge:
Vítej v dobru modré:)

Dota Slunská:
Ó, šuměnka k nám zavítala! Také mám radost!
Nelehké a hluboké myšlenky srovnané do citlivých veršů.
Jako vždy s jakousi zvláštní éterickou energií.

G.P.:
Měl jsem taky jedno děvče
a měl jsem ho věru rád,
že však vůbec nejsem sobec,
nechal jsem ho kolovat...

René Vulkán:
Lazar:

naprosto souhlasím

Lazar:
René Vulkán: Vynikající básnířka!

Lazar:
Velmi duchovně zaměřená báseň. Autorka má hlubokou duši. Vyrovnání se smrtí? Zcela nedávno měl přednášku Jiří Horáček (Mozek, Vědomí A (S)mysl).

divoženka1:
Je to můj šálek kávy ta báseň vůbec není povrchní děkuji ráda jsem četla

Marťas9:
Dost dobře napsané, pěkně jsi to vystihla šuměnko... paleček nahoru ST

René Vulkán:
No teda, kdopak se tu objevil?

Výborně!

M.A.Rek:
Lilith: ;o)

Bába svíjí se na upečené žemli,
plameny ji olizují, pec žhne žárem,
Jeníček s Mařenkou se usmívají
jak pohádka zde končí masakrem.

Prvními, kdo upekl zemlbábu
nechtěně se tak stali ony děti,
mé prvenství zemldědkovi patří,
to ovšem už obešlo se bez obětí…

M.A.Rek:
Lilith: Besinka: Dámy, děkuji.

Lil, taky rád vymýšlím novotvary (ty slovní), posledním takovým je zemldědek. Zde je i s receptem...

Zemlbába – kdo ji nezná? Kdo nikdy neokusil žemlovky? Jistě se najdou tací, kteří ji nemusí, ovšem známá je snad všem. Ale všimněte si… Ten název – není trochu, no, jak jen to říct, trochu feministický? Možná i gerontofeministický. No řekněte, když už, neznělo by lépe třeba zemldívča nebo zemlšťabajzna? I žemlžena zní dobře. Nebo i nečesky znějící bungirl, kontylány, Brötchenmädchen či puellapanis...
Leč mužská ješitnost mi našeptává, proč známou a celkem oblíbenou krmi ponechat jen babám, byť milým, krásným, jež k sežrání stále jsou? Proč pokrm neobohatit o nějaký ten pánský, mužský, dědkovský element? A tak nějak vznikl zemldědek!
No, dost bylo rádoby vtipného úvodu, je čas pustit se do samotného jazykového i kulinářského novotvaru. Nebojte se, s rakovinou to nemá nic společného.
Jak jsem se zmínil, vše se tvoří jako žemlovka, však žemle jsou jedinou surovinou (pardon, ještě vejce...) použitou při přípravě. Vše ostatní je nahrazeno oním „dědkovským elementem“. I ty žemle – mírně opečené – jsou namáčeny ne v mléce, ale v pivu a vývaru. Místo babských jablíček jsem použil osmahnutou směs z rajských jablíček, mletého masa, uzeného, slaniny, cibule, česneku a paprik. Vše kořeněno decentně tymiánem a grilovacím kořením.
Stejně jako u zemlbáby jsem následně do sádlem vymazaného pekáčku kladl vrstvu plátků žemle obohacené vitamínem B, na to vrstvu „jablečné směsi“, to vše zalité místo tvarohem s vajíčkem směsí zakysané smetany, vajíčka, trochy čili omáčky, trochy nastrouhaného sýra a lžičky Solamylu rozpuštěného ve vývaru. Vrstvu za vrstvou, dokud nedošel stavební materiál…
Pak už jen šup s dědkem do trouby. Před dopečením jsem ještě zemldědka posypal parmazánem.
Teplé i za studena – bylo to k sežrání!

M.A.Rek:
Když čas se trochu vleče
i anděl své roucho svleče
a svleče i tvou punčochu
by ten čas se pohnul trochu
pak svleče i tu druhou
ty vidíš vše jak mlhou
prsty na těle si hrají
už s andělem jsi v ráji

Besinka:
René Vulkán: Mám radost

Lilith:
Tož si nech šmakovat s úsměvem ;-)

Kajuta:
Krásně si hraješ, Lil, moc se mi to líbí. Prosil bych někdy s přednesem. :-))

Besinka:
tajemství přírody: máme tu poezií,co zahřeje