Jan Bartek

Jan Bartek: Zeanddrich E.: Někdy se mi zdá, že ty starosti všedních dnů vytvoří rychlou jízdu vlakem a mi netrpělivě čekáme, kdy už budeme v cíli. A přitom ty komíhavé stíny za okny je to, co prodlužuje ten prožitek ze života a ne to „kdy už tam budeme„.

Zeanddrich E.: ...Budoucnost měla uzamčené brány
A my si existovali jen teď a tady...

- To jsou (většinou) drahé (neopakovatelné) chvilky... :)

Jan Bartek: Lilith: Děkuji

Lilith: Pěkné

Jan Bartek: Houda: Děkuji :-)

Houda: Hezké, ST

Jan Bartek: Besinka: Jen to né :-) :-)

Besinka: Máš pravdu

Jan Bartek: Besinka: :-)

Besinka: Co se dá napsati o trisce

Jan Bartek: gabkin: Hezky řečeno :-)

Jan Bartek: gabkin: :-)

gabkin: hlavně se neotáčet. a pomalu to rozejít znovu.... ale
P O M A L U !

Jan Bartek: Besinka: Občas až neponaučitelný. Věci na tlak a ta moje netrpělivost. Pak není divu, že se to někde projeví. Prostě věci na kost. Líp se radí než koná. :-)

Besinka: Taky mě často bolí hlava.

Jan Bartek: divoženka1: Děkuji :-)

divoženka1: Ať těch vlků vyje co nejmíň je to prožité

Jan Bartek: Besinka: To je pro mě největší dárek. Ne jestli báseň je technicky zvládnutá na jedničku, ale když ten kus sebe, co do ní dám připomene někomu i něco svého. Děkuji :-)

Jan Bartek: René Vulkán: Je to tak, ale na druhou stranu - co by člověk dělal, kdyby neměl výzvy a jakousi výživu, která ho posouvá k vrcholu? Stejně až budeme na tom pomyslném vrcholu stát, tak budeme závidět těm co lezou nahoru. Ta práce, ten boj je výsledkem odměn.

René Vulkán: není to lehký