Kdy jsme se naposledy smáli

» autor: Jan Bartek
Už si ani nedovedu vzpomenout
Kdy jsme se naposledy
My dva spolu zasmáli

Kdy ráno vstávalo s námi
S nezastlanými peřinami

Měli jsme sami sebe
Na nikoho a na nic
jsme se necítili sami

Budoucnost měla uzamčené brány
A my si existovali jen teď a tady

Nevnímali žízeň
Nebo snad to, že trpíme hlady

Nemohu si už vzpomenout
Jako výpadek v mysli mé hlavy
Proto píšu do prázdného místa
Ano, sem mezi tyto řádky

Že si tě chci přitisknout
A přiblížit se k tobě opět zpátky

Ač přátelství umírá na lež
A láska, ta zase na pravdu
Tak mi jí máme dost v srdci
V  kapsách a snad i narvanou v rukávu

Ty máš vrásku na čele
A já v místě, kde je ret
Minulost nás pobízí v před
Už víme co chceme a co ne

Život je krásný má Marie
Ale víme, že zadarmo
Ani ten pes přece neštěkne
Tipů: 9
» 22.01.24
» komentářů: 6
» čteno: 114(8)
» posláno: 0


» 22.01.2024 - 15:10
Pěkné
» 22.01.2024 - 19:04
Lilith: Děkuji
» 24.01.2024 - 19:31
...Budoucnost měla uzamčené brány
A my si existovali jen teď a tady...

- To jsou (většinou) drahé (neopakovatelné) chvilky... :)
» 29.01.2024 - 19:43
Zeanddrich E.: Někdy se mi zdá, že ty starosti všedních dnů vytvoří rychlou jízdu vlakem a mi netrpělivě čekáme, kdy už budeme v cíli. A přitom ty komíhavé stíny za okny je to, co prodlužuje ten prožitek ze života a ne to „kdy už tam budeme„.
» 12.02.2024 - 00:06
Jan Bartek: Ano, tak to je, Jendo...:)
» 17.02.2024 - 22:08
Zeanddrich E.: :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ticho | Následující: Život se usmívá

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.