Kdy jsme se naposledy smáli

Už si ani nedovedu vzpomenout
Kdy jsme se naposledy
My dva spolu zasmáli

Kdy ráno vstávalo s námi
S nezastlanými peřinami

Měli jsme sami sebe
Na nikoho a na nic
jsme se necítili sami

Budoucnost měla uzamčené brány
A my si existovali jen teď a tady

Nevnímali žízeň
Nebo snad to, že trpíme hlady

Nemohu si už vzpomenout
Jako výpadek v mysli mé hlavy
Proto píšu do prázdného místa
Ano, sem mezi tyto řádky

Že si tě chci přitisknout
A přiblížit se k tobě opět zpátky

Ač přátelství umírá na lež
A láska, ta zase na pravdu
Tak mi jí máme dost v srdci
V  kapsách a snad i narvanou v rukávu

Ty máš vrásku na čele
A já v místě, kde je ret
Minulost nás pobízí v před
Už víme co chceme a co ne

Život je krásný má Marie
Ale víme, že zadarmo
Ani ten pes přece neštěkne