Jan Bartek

Hazentla: Takhle nějak si představuju. že pracuje spousta textařů současné pop-music - prostě si k tomu sednu, hodím na papír to první, co mne napadne, a budu to vydávat za umělecké pnutí.
Pak mi to nazpívá nějaký vysoký blonďák, kterého stejně nikdo neposlouchá, protože chlapy to nezajímá, a holky jsou na větvi z toho, jak vypadá, a hele, hit je na světě.
Tož, tady tak trochu chybí už jen ten krásnej zpěvák.

René Vulkán: není mi to úplně jasné

Jan Bartek: drsnosrstej kokršpaněl: Tak vtip je možná v tom, že ty co mě dobře znají, tak vědí, že jsem dělal co proto, abych tu už neotravoval. Tak jen že jsem přehodnotil a prozřel :-) :-)

drsnosrstej kokršpaněl: technicky všechno ok, ale nepochopil jsem možná úplně pointu myšlenky... možná je to možná vtip ve stylu Cimrmanova: "autor tak vyjadřuje myšlenku, kterou v zápětí sám naprosto vyvrací - a nemyslete si, to byla tenkrát ještě novinka - v sále se ozývaly výkřiky někteřých filozofů: 'Jak se s tím máme vyrovnat?' nebo 'Do hajzlu, co s tím?'"
:))

Jan Bartek: drsnosrstej kokršpaněl: Dobrý den, vím co se snažíte naznačit a děkuji za názor. Pokouším se o to, ale tohle je zrovna moje velká slabina.

drsnosrstej kokršpaněl: Va-nul ví-tr od ve-če-ra k rá-nu (11)
Ne-poh-nul se zvo-ny chrá-mu (8)
Roz-há-zel lis-tí, u-če-sal trá-vu (10)

Při-ne-sl vz-po-mín-ku, v ní zprá-vu (11)
Že ja-ko dí-tě jsem mi-lo-val (9)
Když ze str-nišť zve-dal slá-mu (8)

obsahem/nápadem ok, pocito-přenosově taky, ale úplně disharmonická - možná, že nějakým přednesem s pomlkami / zpěvem s nějakým důrazem na různou délku slabiky/tónu by se to ztratilo, ale takhle na sucho to moc neklape

René Vulkán: Jeníku, je to dobré a srozumitelné, ale ještě něco by to chtělo

ttragelaf: už není naděje
ale jsi naživu !!

sakra

musí být něco


co zemře s tebou
poslední

všichni to nemají

Jan Bartek: ttragelaf: :-)

ttragelaf: zní to jako humanitní projekt
něco jako listina
a tak

.......

tak jo

uvidíme

vavaoko: Vydržet!!!

Jan Bartek: ttragelaf: Nemazat! Děkuji :-)

ttragelaf: pokusím se hledat odpověd´

kdo zažil znásilnění a totální ponížení
je zcela osamocený

duše, která zrála desetiletí
je rozcupovaná

žádná instituce již nemá důvěru
zejména pokud sama za znásilněním
či ponížením stála nebo jen nečinně hleděla

kdo je ta instituce ?
rodina ?
škola ?
policie ?
pošta ?
české dráhy ?
poliklinika ?
hasičský sbor ?
baletní kroužek ?

duše, která zraje
a je znásilńována
je na tom podobně

těžko se ztotožńovat s lidmi kolem

k čertu s nějakou psychologií
co tady může běžný psycholog v bačkorách,
když člověk je míń než hlína a prach
protože hlína a prach jsou materiál
který nic necítí

tady jste hluboko pod čarou

jeden kamarád vypráví příběh o dívce
která je již paní

má rozšklebenou jizvu na břiše
po ráně nožem
nenechala se nikde ošetřit

tehdy, když už ti dva hoši, kteří ji
znásilnili, podupali a pobodali
stáli nad ní

ještě vstala, popadla nůž
a z posledních sil toho jednoho
zabodla a zahnala do řeky, kde se utopil

jaký žije život ?
jaký život pak žijí ti, kteří necítí zodpovědnost ?
jak na to zapomenout ?

nejde

ale něco jde
nevím jak - ale myslím si to

lidé přežili koncentrační tábor
a přesto po letech
když viděli, že svět to uznal
i viníci to uznali
dokázali nějak odpustit
byt´to jsou většinou židé
kteří to nemají v popisu víry tak explicitně
jako křes´tané

nevím, co k tomu říct ?

snad nevadí ta úvaha
případně ji smažem

drž se

ttragelaf: jako když dva
on a ona
jdou

večer někam

ttragelaf: jako na houpačce pro dva
kde na jednom konci prkna je svět
a na druhém jsi ty

jsou takové situace
jsou krátké a jsou pro mnohé
ale
jsou takové i osudy

dlouhé a pro nemnohé

proč ?

Jan Bartek: Tara: Děkuji :-)

Tara: Není to špatné, Honzo.

Tara: Honzo, nepodceňuj se... poeticky koukáš na svět a zcela jistě sem patří také tvoje tvorba. Měj se fajn a ať ti to píše!

Jan Bartek: Tara: Ano, rozumím a i souhlasím s tebou, ale ono je to se mnou složité. Já potřebuji, aby to, co káže rozum, také komunikovalo s citem. Ale moc si vážím podané ruky, i když se tady s nikým nemohu poměřovat. Vy tady opravdu umíte a jsem rád, že mě tu trpíte. S pokorou si vážím vašich připomínek na mou tvorbu, kterou díky vám mohu připodobnit jabloni, která se z jara prostříhává, aby dosáhla kvalitnějších plodů. Děkuji

Tara: Já děkuju za to, že se zajímáš o názory ostatních:-)
Když vlastně v dalším verši pokračuješ v jedné větě, velké písmeno mi tam nesedne, je to, jako bys napsal:

I na té naší správné cestě Odpočinout nebojme se.
Logické to není, ale autorem jsi samozřejmě ty. A klidně mi tykej.