Tomáš

Liška76: Bíša: v klidu ponech plnovous:))

Liška76: Chytrý chlapec, moudrý děda...je těžké vysvětlovat dětem smrt:(ST

E.T.Jane: Moc hezké. Já říkávala, že smrt je součáastí života, ta poslední.. a nějaké povídání kolem též proběhlo...ale takhle "lehounce" to nebylo .. *

isisleo: ..myslím, že ve vousech ta zrada není.. :-))

Lorraine: Možná už jsem zapomněla, možná se mé děti takhle malé na smrt člověka neptali, ale jedno vím, že takhle bych jim odpovědět neuměla...

Jezabel: ...děti jsou tak bezprostředně moudré a smrt pro ně ještě nemá smutnou tvář...napsané s lehkostí...chtěla bych napsat hezké, ale vzhledem k tématu...a co prostě hezké :-)

Bíša: Je dobrá, ta zvídavost dětská...

timotej.: poznání..

umělec2: Pěkné tápání mladého človíčka.

donne: Vida,jakou rozpravu mohou vyvolat vousy.

E.T.Jane: Zajímavý příběh a upřímně vůbec nevím ani já - natož muž - jak se jmenoval dr.,který byl u mých porodů. Přišli vlastně až když byly holky na světě a tudíž jsem jim zásluhy příliš nepřisuzovala.. Po tvém příběhu ty zásluhy&práci vidím trošku jinak....

E.T.Jane: Vousy jsou na některé milostné aktivity minus, na některé spíš bonus :)

Psavec: Hezky jsem si početl.

Psavec: Moc hezká. ST.

Psavec: Zlehčit chybu, to je věda,
jnak hochu třikrát běda.

Psavec: Není jak pusa z pod fusa.

Siorak: Jo, když jsem četl ty nenávistné reakce prostých lidí, když rozjeli lékaři své "Děkujeme, odcházíme!" aby si jich vůbec někdo všiml, ztratil jsem opravdu mnoho iluzí o lidech. Pro velkou část našeho lidu je přemýšlení bolestivější, než porod.

umělec2: Pěkně se to četlo, vžil jsem se do děje. Jednou, při velmi nekorektním jednání doktora při ošetřování mé dcery jsem chtěl být taky agresorem. Nakonec cosi zvítězilo a dodnes toho lituji - kde jinde má mít zastání než u rodičů a doktora. Ne každý dělá čest svému povolání - poslání.To sem však nepatří, tady patří tip.

Tomáš: Lorraine: zajímavá otázka a trochu smutná odpověď: stalo se to jen jednou jedinkrát a právě proto to nikdy nezapomenu. Když jsem po mnoha letech krátce navštívil moje rodné město, kde jsem pracovával na porodnici, potkal jsem jednoho místního občana, kterého jsem dobře znal, ale ne jeho jméno. On se při své odpovědi rozplakal: ¨ Moje paní o vás tak krásně mluví, kdykoliv si vzpomene na své tři porody, při kterých jste jí pomáhal. Já vám za nás oba moc a moc děkujï!¨ Moc mě to dojalo, takže jsem taky zaslzel...

Berenika: Tyhle agresory znám, taky už jsem jich pár zažila - a jak se potom omlouvali! :o))) Hezky jsi to popsal.