divoženka1

Hazentla: divoženka1:
Já čtu ráda... ;)

divoženka1: Hazentla: hrubku jsem opravila překlepy taky.Děkuji za upozornění.A příště moje slova nečti ať se ti vztekem nekroutí ruce :-)

drsnosrstej kokršpaněl: "Jsou místa na které se ráda vracim" ... to je zajímavý dialekt... spisovně by to bylo samozřejmě "Jsou místa, na která se ráda vracím", ale podle toho "kratkeho" i ve slově "vracim", bych hádal, že to bylo schválně napsáno nespisovně... po jihočesku by to vypadalo "jsou místa, na který se ráda vracim" - také krátké "i", ale bylo by tam místo "která" slovo "který" (v řeči na ulici dokonce "kerý")... ale to "které" mi tam zní tak stašlivě prapodivně :) ... kde se to tak říká?

báseň povedená

Hazentla: Tohle je v kostce to, co je tu poslední dobou nejsmutnější.
Báseň, co má 15 krátkých veršů a v nich jedna pravopisná chyba (z nebe) a dva překlepy (hladím, vzpomínek).
Člověk si říká, že jestli to autorovi nestojí ani za to, aby si to po sobě přečetl, tak proč s tím má ztrácet čas?
Možná, že si toho někdo ani nevšimne, ale je to pak taková smutná halabala báseň, pro halabala čtenáře.
PS: Tlačítko ST jsem zmáčkla omylem, jak se mi ve vztekem zkroucené ruce smekl mobil. :))))

Lilith: Moc fajn ;-)

zenge: nezapomnělaST;-)

Lilith: Mám ráda skleněnky a tvá báseňka je hezunká ;-)

René Vulkán: něžné

Tara: Ráda jsem četla lehce nostalgickou báseň.

CULIKATA: Krásně romantická , moc se povedla.

M.A.Rek: Házet úsměvem, to je moc pěkné. To by měli znát ti, co v ruce drží kámen.

Emma Wallace: KřehkoST básníkovy duše
hedvábí a křehké kvítky
kvůli nim jen srdce kluše
zatahá za lněné nitky
;-)

Kajuta: Básníkova duše je nekonečná jak hlubina plná hvězd..
děkuju že mě po přečtení napadají samé takovéto myšlenky

ST

René Vulkán: má to grády od začátku do konce

Gándhí: je štěstím si přečíst báseň jako tato

Milena S.: divoženka1: Já vím, komu se mohu svěřit do rukou...

Psavec: Povedená.

Kapka: Každá kapka krásy - vnímání když neuniká, to je dar a štěstí, nejen v duši básníka...
ST

Ringo: Uvedené vnímání a pozorování nejsou vskutku nešťastné příklady. ;-)

Tara: divoženka1: škoda, že nevidíš, jak se červenám... díky, díky. Zdravím tam k vám!