Besinka

Besinka: Květka Š.:
Děkuji za milá slova.

Květka Š.: Než se spustí jarní deště
zima zavolá,sníh chci ještě.
Ale jaro zimě neustoupí
a milý kytičku ti koupí....

Besinka: tajemství přírody:
Víš to je těžké téma. Car je jenom přirovnání. Nechtěla jsem jmenovat přímo krutovládce.

Besinka: Květka Š.:
Děkuji za podporu.

Besinka: tajemství přírody:
Snažila jsem se napsat něco pozitivního.

tajemství přírody: Vždy se držet reality, nezabíhat přes okraj. Kdo však cara tupil, a nalil s jedem taky čaj. Ukrajina krásná byla, ale ruka lenivá, z ní otroka učinila a koho to zajímá. Zabij, já chci být první. To na vzdory pravdám věků, tupím násilí i prázdné bytí, a ne z vrchu. Zabít, to je dnes heslo - elixlír a Ukrajina často říká pij. Kdo je zmij a kdo klaun, na násilí pravda vázne. Já jsem ta co sobě říká, vidíš Blázne.

Květka Š.: Kočička si píše
na mém psacím stroji
od toho psaní tlapka nebolí
jenom mňoukne,
román ti budu psát
a pak ho můžeš
třeba do tiskárny dát...

tajemství přírody: Lásko, zdravím, dnes jsem přivezla vytištěnou sbíku i kalendáře, tak slovy Protose: Mé řásy jsou husté a plní se dny pusté, posílám skrze tebe jemu dík za krásné verše.

Besinka: Kaj:
Děkuji.

Kaj: Pěkná

Besinka: M.A.Rek:
Já vnímala obraz. Krajinu a malbu. Rodiče ho mají.
Když přijdu k nim, tak na mě ten obraz kouká.
Já to mám spojeno s nimi. Tenkrát to sehnali před x lety v nějaké malé galerii. Líbil se jim. Tak se k nim na něj chodím dívat.

M.A.Rek: Emanuel Famíra. Famíra, hmmm. Jistě mu nelze upřít ten obrovský záběr. Mohl by mi být blízký jeho vztahem k Libni. Ale nějak mi jeho dílo hořkne.
Bohužel, někdy je mi to až líto, ale nedovedu od sebe zcela oddělit uměleckou profesionalitu a určité společenské či politické názory. Právě v dnešní době mi pro jeho obhajobu ruské okupace Československa hořkne ještě víc. Tak jako mi v posledních letech hořknou Nohavicovi písně, ač jsem je dříve miloval, a jak mi vždy hořklo i Daliho dílo, ač jsem z něj i žasnul a fascinovalo mne.
Umění by mělo spojovat, je mojí chybou, že v sobě tento blok nosím, o to víc si pak cením, že sis na Famíru vzpomněla.

Besinka: Květka Š.:
Ach, děkuji za Tvé řádky. Ty máš klíč do milé pohádky.
Laskáš slovy a hladíš i za vrátky.

Květka Š.: ~~~~~~~~
Slunce den otevírá
jak tulipánu květ
mé srdce smutek svírá
a nechce odletět
drží se zuby nehty
já o něm dobře vim
a ten můj černý smutek
úsměvem ošálím...

Besinka: Helen Hadar:
Děkuji za napsání, zlatá.Objímám.

Helen Hadar: Za cara si dosadím klidně kohokoli... nedělám si iluze již vůbec o nikom. A jakou cenu má lidský život? Taky bych ráda znala odpověď...

Besinka: Květka Š.:
Děkuji za povzbudivá slova.

Květka Š.: Až potom s vnukem
si děda bude hrát
že kdysi býval malý kluk
s úsměvem bude
na život bez války vzpomínat…

Besinka: Špáďa:
Děkuji za podporu.

Špáďa: Skvěle, Besi, hlavně ten konec!