Besinka

j.m.: Děláš to báječně,pokud ti to pomáhá.

Besinka: divoženka1: Víš, já psaní beru spíše jako psychoterapii a léčení toho mišmaše, co mám v sobě.
Báseň je opravdu náhoda, že z toho vyjde.
A to jenom někdy.

divoženka1: Tak proto tomu nerozumím,stále jsem v tom hledala báseň,ale nemyslim si,že básnik musi být vyrovnaný

Besinka: divoženka1: Víš, někdy se člověk potřebuje vypsat z něčeho, čemu ani sám nerozumí, co má v sobě.

Besinka: René Vulkán: Já vím automatické psaní má psychologický efekt, že člověku v danou chvíli uleví, ale s poezií nemá nic společného.
Poezie chce vyrovnanost a nikoliv roztěkanost mysli.

divoženka1: Připadá mi to jako automatický generátor slov a souhlasim s Vulkánem tato forma se mi jeví nešťastná,ale poezii nehodnotím je to můj pocit

René Vulkán: mám tam chybu

Voda dlaně neuhasí

PS
automatické psaní znám, není to nejlepší metoda pro poezii

Besinka: René Vulkán: Moc děkuji za napsání. Můj výplod automatického psaní potřebuje trochu upravit.
Moc děkuji za Tvé pomocné linie.
Já to odpálkovala, když jsem si trochu potřebovala ulevit.

René Vulkán: jen nápad inspirovaný první slokou:

Letí popel zapomnění
Vod dlaně neuhasí
Bodá dýkou
kdopak asi

René Vulkán: posledním veršům slok nerozumím

smrt, drť, krk - mi nepřijde šikovné

verši - Olovo, uhlík i drť - bere "i" tempo

Celkově mi báseň není jasná

Besinka: Děkuji, zlatá.

Lilith: Jooo, se tak taky někdy cítím... napsalas to parádně!

Besinka: Moc děkuji, rádo.

raďo: ten konec je trefný, at tě modrá hojí ST

Besinka: Květka Š.: Moc děkuji.

Květka Š.: ...zavřená v lastuře
vím,z takové hlubiny
strach není
láska je krásná...

Besinka: Děkuji lith

Lilith: Jo, to mi něco připomíná... můj z práce ;-)

Besinka: Lilith: Moc děkuji, drahá Lith.

Lilith: Pěkné to... zaklínadlové