Besinka

Besinka: M.A.Rek: děkuji.

M.A.Rek: Je libo
poezie?

Je libová
poezie?

Či má špeky?
Poezie.

Jen ať není chudá...
A nemastná a neslaná...

Ať je k sežrání!
Poezie...

Je libo poezie.

Besinka: raďo: děkuji za podporu.

raďo: poslední dobou mám stejný pocit tu toho života na světě ST

Besinka: M.A.Rek: Děkuji za povzbuzení.

M.A.Rek: Naděje nemírá!
No, určite ne před námi...

Besinka: M.A.Rek: Děkuji za slovní pohlazení.

M.A.Rek: Život je ještě rychlejší
a figurky zapadají
do marasmu
sebe sama

Pámbů s náma

Besinka: blue: děkuji moc za podporu i zastavení, milý Blue.

blue: jako s kočičími drápky..
jít sem-tam po čase...zpátky

Besinka: Lilith: Jsi super.

Lilith: Besinka: Moc ráda.

Besinka: Lilith: Jsi hodná.

Besinka: Lilith: ano. Marek to napsal krásně. Umí.

Besinka: Lilith: Vezmeš mě sebou na Tvou vesmírnou loď?

Lilith: Povím ti... jen se na sebe pokus usmát do zrcadla a řekni si: Ještě jsem to nevzdala, jsem šikovná holka... a život utíká dál... pozor, utíká, tak honem chytit čas...

Lilith: M.A.Rek: Kéž bych mohla dát ST i kolegovi výše... krásné...

Lilith: Zhasnout ve snu, to je jak rozplynout se ve vesmíru ;-)
Já jednou odletím domů, na svou vesmírnou loď...

Besinka: M.A.Rek: Děkuji za podporu. Tvé řádky jsou super.
Já vypisovala jenom vnitřek, co mi uvízl na rtech.
Myslela jsem si, že ani to mé povídání a psychoterapie textem nemá šanci. Ještě jednou děkuji.

M.A.Rek: V zákoutí času
hrách házen je na stěny
z papíru lodičky
kapesníčky oplachtěny

Ze zákoutí času
vlnkami ze slz slaných
lodičky vyplouvají
však v té chvíli kdosi kých

Do zákoutí času
po kýchnutí vlny se dmou
burácí a dřou
o útesy času i lodičku mou

Na konci času
na jeho pustém pobřeží
loďka z papíru tone
a čas na věky trosečníky střeží