Besinka

Besinka: M.A.Rek: Děkuji za Tvé milé řádky. Mám radost.

M.A.Rek: ... nebo do karbenátků. Ale ne každá tráva se hodí... ;o)

M.A.Rek: Kolikrát obléknu
své tělo, než pochopím,
a v duši se zajíknu,
že cestou dál jít už smím.

Vrátím se na zemi,
s večerem nebo k ránu,
smířit se se všemi,
či dostat pod pás ránu.

Opět se vytratím,
jako nad hrncem pára,
kdo ví, zda se navrátím…

Besinka: Květka Š.: Děkuji.

Květka Š.: ...tráva a fotbal...třeba

Besinka: Lilith: Děkuji

Lilith: Každá kapka v sobě skrývá pocit a ten pocit musí ven, aby mohl být procítěn...

Besinka: M.A.Rek: Děkuji za komentář. Tak opětuji virtuální polibek.

M.A.Rek: Rád. Jako posledně? Kdy? ;o)

Besinka: Květka Š.: Objímám.

Besinka: j.m.: Děkuji za komentář. Já se potřebovala vypsat.

Květka Š.: :-)...já jsem Besinko tady...ahojky...

j.m.: Užíváš si to.

Besinka: M.A.Rek: Děkuji. Objímám a děkuji za podporu.

M.A.Rek: Ach ne, už zase,
další a další k těm, jichž bezpočet,
opět se valí a koulí
slzička, ne jedna, snažíš se vybrečet,
v potůčky slané se stékají
až do moře Strastí, do oceánu Bolu,
deltou pocitů se vlévají,
jsouce prostorem pro tvou gondolu,
pro plavbu a objevování
ostrovů bez slz a zmarněných dnů,
až tam za obzor smutku,
hlubinami lásek do krás tvých snů…

Besinka: M.A.Rek: Díky za podporu. Asi jsem sem tyto řádky neměla psát, když já si chtěla jen prostě povídat.
A tady je bezpečné místo.

M.A.Rek: Snad Tebe se to netýká?

Besinka: M.A.Rek: Jsou to dva řádky, co jsem nechala v hlavě.
Já ani nevím, jestli je správné řazení k básním.

ale je to ovoce mé hlavy

M.A.Rek: Jo, to je pěkný a zamyslenkozující. O tom si s Tebou někdy rád popovídám. Jen ne tady.

Besinka: Květka Š.: Děkuji.