Rendlík

vavaoko: Tohle je nepříjemné už na první pohled.

René Vulkán: zajímavé lámání veršů

Rendlík: Paulmatthiole: Ty jsi mne celého rozebral, docela až na součástky. Píšu tu na konektoru ale stejně tam jsou chyby, to mne nejvíce irituje. Chápu že pravopisná či gramatická chyba, nebo interpunkce, může atmosféru básně, dosti zkazit.

Rendlík: Hazentla: Díky, za střípek který potěší.

Hazentla: Jednoznačně oceňuju originální autorský styl, podle mého něco, co na literu dlouho nebylo :-)

Paulmatthiole: Jak jsem zmínil v komentáři k (před)minulému dílu, pravopisnou složku bych rozhodně nijak nevyzdvihoval a nerozebíral, protože na litwebech obecně není považována za podstatnou.

Leč k obsahu díla: poměrně obsáhle a barvitě je popisováno, že máš o poznání kladnější vztah k noci než k dennímu světlu – je jasně ohraničené spektrum postojů, prosbami o noc počínaje, přes vyhrožování dni a přirovnáním noci ke štěstí konče. Pro někoho snad poněkud rozvláčné a nenechávající prostor pro čtenářovu fantazii, ale zase na druhou stranu je to zcela otevřený a detailní rozbor momentálního rozpoložení… které v dalších slokách přerůstá v rozervanost vyjádřenou potřebou či touhou vydržet na bojišti života co nejdéle, s vědomím konečné prohry a letmým zábleskem hledání prapříčiny začátku bytí.

Pozoruhodná exkurze a, alespoň pro mě, velmi zajímavé čtení :-)

čubík: ... zajímavý básnický styl, pobavil...:)

Tara: Hm, je-li Rendlík jeden autor podobného nicku, bude tu skutečně živo:-) až třaskavo:-)
Báseň není můj šálek. Při bližší četbě shledávám, že Rendlík není onen zmíněný autor...
Oprav si: Je my zle - je mi zle

Ringo: Pravím, že jsi připlachtil na Libres velice razantně. Se zájmem si přečtu i tvoje příští dílko, to je na beton. ;-)

Hazentla: ST

Paulmatthiole: První sloka je zajímavá hlavně obratem "skrze ploty protlačen". Vyvolává jednoznačně pocit stísněnosti až deprese a výše zmíněným obratem graduje. Dojem poněkud kazí hrubka v zájmenu "mi", kde "y" evokuje množné číslo, nicméně není na místě. Ale důležitá je hlavně forma, pravopis je marginální záležitost.

Druhá sloka následně pokračuje z krize "mokré", to jest ze slz, ke krizi "vzteklé", kde to na mě osobně působí dojmem šelmy, která je odhodlaná bojovat o život všemi prostředky, prostě odmítá vlastní smrt. Začínají se tady projevovat velmi originální rysy nonsensovské poesie, jejíž hlubiny se ne často a ne všem podaří probádat - poukázal bych v té souvislosti na sloku třetí, která nejenže mění osobu, ale v podstatě - při zachování osoby původní - elegantně a až promyšleně atonálně popírá sloku předchozí.

Čtvrtá sloka symbolizuje osvobození ducha z tělesného vězení, vznášejícího se nad bezvládnou tělesnou schránkou, kterou autor nechává drsně dopadnout na beton, aby podtrhl význam duchovna oproti záležitostem tělesným.

Pátá sloka je již jasným přechodem k vídeňskému akcionismu, majícímu za úkol jednoznačně provokovat permanentně tápající společnost.

Vynikající, vynikající, vynikající. Klaním se, a jakkoliv neuděluji tipy, zde dávám ST, dílo ukládám do Záložek a bude mi ctí autora vložit mezi mé oblíbené.

Paulmatthiole: Inu, četl jsem ledacos, ale tohle dílo trumfne i dva velmi, abych tak řekl, nonkonformní autory z poslední doby, s jejichž díly jsem měl tu čest se seznámit. Rozhodně má velmi značný a výbušný potenciál :-)